bakinovy zážitky kulturního a jiného charakteru

Sto zvířat

2011-04-09T12:40:00.003+02:00

Je to už skoro měsíc, co jsem na nich byl, takže to nebude moc do hloubky. Teda spíš vůbec. Nicméně si pamatuju, že jsem odcházel s pocitem, že to byl jeden z jejich nejnašlápnutějších koncertů, co jsem viděl. Musilka byla příjemně zaplněná (nebylo narváno), a zvířata na začátku nasadila strhující tempo, kterým nás okamžitě dostala do varu, a zbytek koncertu jsme si jak my, tak oni už jen užívali v příjemné euforii. Hodně povedenej večer.

hodnocení: 9/10

Eggnoise

2011-04-09T12:37:00.003+02:00

O Eggnoise už tu toho bylo napsáno dost, takže spíš jen takovej záznam, že jsem na nich zase byl. Byli veselí, hraví a nadšení jako vždy, hraní si užívali a myslim, že i diváci si to užili až až. Moc toho tentokrát mezi písničkama nenamluvili, což je trochu škoda, o to víc toho ale stihli zahrát. A na tomhle koncertě jsem potkal princeznu a dokonce ji oslovi. Byl to pro mě nezapomenutelnej zážitek.

hodnocení: 8/10

DVA

2011-03-10T15:58:00.004+01:00

Live session ráda Wave hostila v Alterně skupinu DVA. Bylo to navíc zadarmo, takže to byla jasná volba.

Až na to, že byla Alterna přeplněná, vydejchaná a já skoro nic neviděl, to bylo dobrý. Hráli tak nějak umírně, mezi písničkama neměli žádný velký řeči (někdy žádný), ale to připisuju tomu, že se to vysílalo rovnou do rádia. Ale nemůžu říct, že by to byla zas nuda, to ne. Bára při několika písničkách rozbalila ten její divokej tanec.

A že jsem na ně neviděl ani zas tak nevadilo. Dalo se koukat aspoň na projekci, která byla občas vytvářená přímo na místě na meotaru a občas to byly nějaké připravené videosekvence. V obou případech to bylo takový alternativní, takže to dobře korespondovalo s tou hudbou.

hodnocení: 9/10

2+1

2011-03-10T15:47:00.002+01:00

V loňském projektu divadla Husa na provázku Jiří Kniha hledá partnera, Jirka opravdu partnera našel. Stal se jím Michal Dalecký, se kterým vytvořili nový divadelní projekt 2+1.

Jedná se o divadelní improvizace zasazené do částečně se opakujícího se rámce. Na začátku představení diváci dostanou lístky, na které můžou napsat určité téma. Několik z nich je pak vybráno a dvojice herců se snaží je nějak ztvárnit. Děj hry, pokud se o něm dá vůbec mluvit, tudíž nemá smysl vůbec popisovat.

Improvizační schopnosti obou herců jsou překvapivě vysoké, nicméně i méně všímavý divák si všimne, že Michal za Jiřím zaostává. Na druhou stranu je to on, kdo do hry navíc přináší i hudební improvizace. I když mezi nimi občas dojde k nějakému nepochopení, jsou schopni z toho celkem dobře vybruslit, nebo dokonce divákům přiznat, že se něco nepovedlo.

Bavilo mě to, a vzhledem k tomu, že příště to bude zase úplně jiný, šel bych klidně znova.

hodnocení: 8/10

Ladě

2011-02-17T11:13:00.002+01:00

Pro mě doposud naprosto neznámá kapela. Dostal jesm tip, že není špatná, tak jsem ze zvědavosti zašel. Na pódiu se objevila parta čtyř postarších chlapíků, ne příliž upravených a lehce zarostlých. Vypadalo to na dobrej underground.

Nakonec se z nich vyklubala bluesová kapela, která hrála ve složení kontrabas, kytara, bicí (spíš perkuse) a zpěv. Zpěvák byl dost charizmatickej, zvlášť hlas měl dost podmanivej, až mi přejel mráz po zádech, když začal zpívat. Připadalo mi, že už si v životě zažil svoje a přenášel to i do toho zpěvu. Navíc ty texty taky nebyly zrovna juchavý a ten jeho zpěv je ještě umocňoval. A celkově mi přišlo, že to hodně prožíval, což bylo dobře.

Za zmínku pak stojí ještě bubeník, kterej měl před sebou jen jeden bubínek, pár činelů a nějaký udělátka na zvláštní zvuky. Téměř vůbec nepoužíval paličky, skoro všechno hrál jen rukama. Nejvíc toho ale zahrál na krabici, na který seděl. Bavil mě, bavilo mě sledovat, jak s takovym málem jde zahrát tolik.

I kdyby celej koncert stál za houby, jako že nestál, vyplatilo by se tam jít už jen jednomu divákovi-tanečníkovi. To byl kulturní zážitek sám o sobě. Před svým výkonem se nejdřív protahoval a rozcvičoval, pak předváděl různý holubičky a svůj osobitej tance. Chvíli i seděl na zemi a zkoušel si dávat nohu za hlavu. Pak nohy zvednul do vzduchu a různě s nima hejbal. Pořád nás přemlouval, ať jdeme taky tancovat. Mluvil polsky a trochu česky, tak jsem se ho ptal, odkud je (měl jsem podezření, že to je jeden člověk z plkárny) a řekl mi, že z Izraele. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale byl vtipnej.

http://bandzone.cz/lade#/

hodnocení: Ladě 9/10, izraelský tanečník: 10/10

Prosincové a lednové kultury

2011-02-06T20:29:00.004+01:00

Po menší pauze způsobené převážně mojí leností sem psát, jsem se konečně rozhoupal a v krátkosti doplnim aspoň ty nejzajímavější kultury za prosinec a leden. Držte si klobouky bleskové ohlédnutí začíná.

Čokovoko a Midi Lidi
Čokovoko stáli ze velký kulový. Zpívaly ještě hůř než normálně, nějak tomu celkově chyběl náboj. Byl jsem rád, že jsem to protrpěl k Midi Lidem.

Midi Lidi mi pak zvedli náladu. Dobrá elektronická show doprovázená ještě lepšíma projekcema. Vlastně jsem jen vnímal hudbu a u toho koukal na ty projekce. Krása to byla, synchronizace s hudbou, zajímavý nápady a tak.

hodnocení: Čokovoko ani nehodnotim, Midi Lidi 8/10

Madfinger
Kdysi dávno jsem na nich byl a byli dobrý. Měli hlavně pěknou zpěvačku. Teď už ji neměli, vystřídal ji nevidomej zpěvák. Hodně dobrej zpěvák. Hrajou povedenej mix jazzu, funky a popu, hezky se to poslouchá. Celý to bylo dobrý, ale nejvíc ze všeho mě bavil ten zpěvák. Dělal si srandu z tý svý slepoty, byl s tím evidentně dobře vyrovnanej a bylo na něm vidět, jak si to celý užívá a že je rád, že dostal takovou příležitost.

hodnocení: 8/10

Hm...
Předvánoční koncert Hm... mi v tom shonu jako vždycky zvednul náladu. Zahráli starý dobrý písničky, ale přidali i nějaký nový. Nejvíc nejlepší byla dětská dopolední ukolébavka, kterou prý vymyslel Marek Doubrava pro své dítko.

hodnocení: 9/10

Noc oživlých mrtvol
Hradecké Klicperovo divadlo zavítalo se svým novým představením do Husy na provázku, a protože jsem už o tomhle představení něco slyšel a navíc klicperák vždycky něčím překvapí, nemohl jsem si tuhle kulturu nechat ujít.

Bylo to.. ohromující. Zábavné, vtipné, šokující a extrémně nekorektní ve všech ohledech. Nevyhnuli se gejům, židům, politice, Petru Kolářovi, Barboře Škrlové ani asijskému poloostrovu nazývanému Evropa. Nevyhnuli se zkrátka ničemu.

První půlka probíhala jako talkshow Beverlyho Rodrigueze, plastového kovboje, který si nebere servítky, má neotřelé otázky a absurdní nápady. Mám pocit, že jeho představitel si tu roli neskutečně užíval. A já si užíval to, jak to hrál. První dějství končilo pravým gore, kdy na scénu vtrhla první zombie a začala ze sebe chrlit ohromné množství zvratků.

Druhá polovina se už nesla v duchu parodie na typické zombie filmy a všechny jejich klišé. Parta nenakažených zdravých lidí se snaží ubránit útokům všech zombie. V jeden moment herci postavili mezi pódium a hlediště plexisklovou stěnu a já se těšil, jak na ni budou stříkat litry krve. Nic takového se ale nekonalo, objevilo se tam jen pár kapek.

Celé představení mělo celkem promakaný "soundtrack", ke slyšení byly písně od Petra Koláře a Sto zvířat. Ke konci zazněl thriller a zombie k němu dokonce zatancovaly tu známou choreografii. Myslel jsem, že nic lepšího už nepřijde. To jsem ale nevěděl, že na závěr celé hry zazpívá tatíček Masaryk megahit Britney Spears Oops, I did it again ve velmi zdařilé swingové retroúpravě.

Byla to neskutečně šílená jízda, ale ve srovnání třeba s Morávkovými hrami se tady u toho člověk nesnaží hledat hlubokou myšlenku nebo smysl, protože je víc než zřejmé, že tu nic takového není.

hodnocení: 10/10

United Flavour

2010-11-30T19:41:00.011+01:00

Metro, hroznej klub! Plno lidí, vedro a tak vůbec. Nemám to tam rád. Nicméně UF byli hodně dobrý, takže celkově jsem, i přes to prostředí, odcházel spokojenej.

UF je sedmičlenná multikulturní kapela. Zpěvačka je ze Španělska, baskytarista někde z Afriky a kytarista z Kalifornie. Zbývají dva klávesáci a dva bubeníci (jeden hraje na nějaký djembe nebo něco podobnýho), kteří jsou různě z Čech a Slovenska. Tahleta různorodost se promítá i do jejich hudby. Hrají reggae, který je říznutý trochou latiny, hiphopu a R&B. Celkově to je dost našlápnutá muzika, na kterou se dá dobře vyřádit. Na pódiu už od první písničky nejvíc řádila zpěvačka, která si hned od začátku od publika vyžadovala spolupráci tleskáním, máváním rukou a podobnejma věcma. Tohle nemám moc rád, ale tady to nějak zázračně fungovalo a ni mi to nevadilo.

Na pár písniček si dokonce pozvali speciálního hosta, a to nějakou (tušim že brněnskou) rapperku, na jejíž jméno si nemůžu vzpomenout. Každopádně tahle dredatá holka oproti Carmen trochu přitvrdila a byla celkem dobrý zpestření celýho koncertu.

Mimochodem zpěvačka je tak malinká, že jsem se jí z první řady koukal do očí, vtipné to bylo. A nakonec mi i podala ruku!

http://www.youtube.com/watch?v=oao2z-y8OS8

hodnocení: 8/10

Urband - zážitek neobvyklého charakteru

2010-11-30T19:41:00.008+01:00

Na Urbandu jsem už jednou byl a to celkem nadávno, moc se toho nezměnilo, takže report je tady. Za zmínku stojí snad jen to, že tohle byl koncert z nevídané perspektivy. Do Trojky jsem přišel včas, takže jsem zabral místo v koutě, kde je klid a zároveň je odtamtud hezky vidět na pódium, kde kapely obvykle hrají. Celkem jsem se divil, když začali stavět pódium přímo před mym stolkem. A to doslova, ten stolek byl za pódiem. Takže celej koncert jsem na ty tři chlapíky koukal zezadu. Celkem zvláštní zážitek. No a hlavně teda některý věci, který se běžně dělaj, vypadaj zepředu úplně normálně, protože na to jsme zvyklí, jenže zezadu vypadaj fakt divně. Ale o tom se moc rozepisovat nechci.

hodnocení: 8/10

Jakub Foll - Vlk a hlad

2010-11-16T16:34:00.003+01:00

Jakub Foll opět zavítal do atria FSS, tentokrát se svým představením na motivy dvou známých pohádek, ve kterých sehrává vlk a jeho hlad klíčovou roli. Jedná se o pohádky O třech kůzlátkách a O Červené Karkulce. Představení prý vzniklo během jeho pobytu ve Finsku a tak jsme měli možnost vybrat si, jestli ho chceme vidět finsky nebo česky, nakonec to dopadlo tak, že diváci mohli říct "finsky" nebo "česky" a on přepínal do zvoleného jazyka.

Jakub Foll je mistr v tom, jak z minima udělat maximum a navíc výbornej herec. Dokázal to i v tomhle představení. Celé představení odehrál na malém stolku, se dvěma IKEA lampičkama, rukavicí a pár dalšíma rekvizitama. Nepřestane mě udivovat, jak dokáže různý věci použít. Vždycky něco vezme, chvíli s tim hraje, pak to třeba jen nějak otočí a je z toho hned něco jinýho. Spolíhá teda dost na divákovu fantazii, ale funguje to, myslim, víc než dobře. Bych tu toho napsal rád víc, ale už je to tak dávno, že si z toho moc nepamatuju. Snad jen ten výslednej dojem, kterej byl víc než dobrej.

hodnocení: 9/10

La Putyka

2010-11-04T10:07:00.005+01:00

Tohle představení předchází obrovská pověst a samá chvála. Už byl čas, abych zjistil, co je na tom pravdy. Když jsem přišel na to, že se bude La Putyka hrát v Brně, neváhal jsem ani minutu a šel koupit lístek.

Jedná se o tzv. nový cirkus, propojení divadla a cirkusu. Tady tohle se odehrává v hospodě a příběh, jestli se o nějakym dá vlastně mluvit, slouží fakt jen na propojení jednotlivých akrobatických čísel.

Na začátku bylo málo akce a moc příběhu, celkem nuda, zvlášť když první akrobatický číslo byly rovnovážný polohy. Trochu jsem se bál, že se celý představení bude v tomhle "tempu". Postupně ale těch propojovacích pasáží ubývalo a život v putyce začal nabírat na obrátkách. Postupně se ukázali akrobatičtí tanečníci, kteří předvedli jak vášnivý tanec, tak pěstní souboj. Byl to první zatancovanej souboj, kterej jsem viděl a bylo to skvělý! Vrcholem večera pro mě ale byl výstup na trampolíně. Hlavně tango v podání dvou milenců a jejich následnej sváděcí battle. Z toho jsem byl fakt nadšenej, neskutečná ladnost pohybu to byla. Na závěr došlo zase trochu ke zklidnění, když se předváděla vcelku pomalá akrobacie na gymnastických míčích.

Celé představení bylo doprovázeno živou hudbou o kterou se postarala část kapely Nightwork. Roli bicmana na sebe vzal Jakub Prachař, o klávesy se staral Jan Maxián a Vojtěch Dyk k tomu zpíval. Během pomalýho začátku byla hudba to jediný, co mě u La Putyky drželo. Stejně jako to občas dělají v Nightworku, i tady kluci předělali nebo použili motivy známých písní. Co jsem tak zachytil, tak si do parády vzali Evu Pilarovou a její Montiho čardáš, něco z z Jesus Christ Superstar, Zagorku a možná tam byl i náznak jedný melodie z Hvězdných válek. Ústředním motivem celého představení byla ovšem upravená píseň Když máš v chalupě orchestrión. Její melodii v jednu chvíli zahráli dokonce na zvonečky, což bylo pro mě vrcholnej hudební zážitek celýho večera. Po hudební stránce to bylo prostě hodně povedený, ve slabších chvílích dokázala hudba představení podržet a lepší chvíle ještě umocňovala.

I když má La Putyka svoje mouchy, já jí je klidně odpustim, je to přece jen první vlašťovka novýho cirkusu u nás. A doufám, že ne poslední. Jděte na to, stojí to za to!

hodnocení: 9/10

http://www.laputyka.cz/cz

Bienále Brno

2010-11-04T09:41:00.003+01:00

Tak jsem to viděl. Ve zkratce - Uměleckoprůmyslové muzeum a Plakát, firemní, informační a reklamní grafika povětšinou dobrý. Našly se tam některý hodně zajmavý kousky a některý hodně špatný kousky. Celkově spokojenost.

Pražákův palác a Cosi tísnivého: surrealismus a grafický design byl slabší. Hlavně ten surrealismus mě moc nebral, i když i tam se našlo pár dobrejch věcí.

Na výstavu Ďábel, smrt a Schwarzenegger (Africký pouliční filmový plakát) jsem se nedostal, protože měli zavřeno. To mě celkem mrzí, ty náhledy plakátů na internetech vypadaly docela vtipně.

hodnocení: 8/10

http://www.moravska-galerie.cz/cs/bienale/24-mezinarodni-bienale-grafickeho-designu-brno-2010/

Ubohá Rusalka bledá

2010-10-26T11:19:00.003+02:00

Soubor divadla Husa na provázku nastudoval pod vedením bratří Formanů adaptaci známé Dvořákovy opery Rusalka. Byl jsem na to docela zvědavej, povětšinou jsem na to slyšel celkem dobrý ohlasy, ale až derniéra mě donutila zajít si na to.

Přibližně první polovina představení se odehrávala pod širým nebem, diváci stáli na nádvoří divadla a herci hráli na ochozech. Nápad celkem dobrej, je to zajímavý ozvláštnění, ale ne zřídka se stávalo, že diváci v první chvíli nevěděli, kde se zrovna hraje a kam se koukat. Celkem často se taky něco dělo na různých místech zároveň, takže jsme se museli pořád otáčet. Hodně povedený ale bylo využití prosklené stěny divadla, za kterou bylo jako jezero a v něm utonulci.

O přestávce nás sluhové dovedli dovnitř a usadili na místa. Jelikož si mě jedna z bludiček na konci první půlky vybrala a odvlekla s sebou, byl jsem v první skupině a dostal jsem prémiová místa v první řadě. Což nebyla zas taková výhra, jak se později ukázalo. Vnitřní scéna vypadala poměrně stroze, bylo tam jen dvanáct sloupů, se kterými se ale dalo pohybovat a podle potřeby přeskupovat. Na konci představení z nich ještě vyjely takový laťky s látkou a vytvořilo to iluzi stromů na jezeře. A to jezero tam opravdu bylo. v momentě, kdy se sloupy předělaly na stromy, z nich navíc začala vytékat voda a celá scéna se tak zatopila jedním až nebo dvěma centimetry vody. A to se dostávám k nevýhodě první řady. Herci se vody totiž nebáli a celkem si běhání v ní užívali a my tím pádem párkrát schytali pěknou spršku.

Výtvarný zpracování scény bylo dost povedený, po hudební stránce to bylo taky celkem dobrý. Většinu představení doprovázel živej orchestr, jen pár pasáží tam bylo reprodukovaných. Nejslabší stránka celého představení byly pěvecké výkony. Princ měl nevýrazný hlas, Rusalka to měla zase posazený moc vysoko a kolikrát to ani nemohla pořádně vyzpívat. Navíc ke konci představení zpěvy chytaly nějaký divný echo, takže nebylo skoro ničemu rozumět. Celkem škoda, jinak to mohlo bejt opravdu povedený představení.

hodnocení: 6/10

Michelangelo, Picasso a ti další ve Vídni

2010-10-25T17:18:00.004+02:00

Rok se s rokem sešel a my se školou opět vyrazili za kulturou do Vídně. Tentokrát Albertina nabízela Michelangelovy kresby, které vznikaly jen jako náčrtky k jeho malbám. Ač to byl evidentně vynikající umělec a skvělý kreslíř, musim přiznat, že ty jeho kresby se mi moc nelíbily. Měl prý dobrou znalost anatomie těla, především svalů. On to ale s těmi svaly neskutečně přeháněl, vypadalo to, jako by na sobě ty postavy měly boule nebo nádory. Dokonce i mimina maloval strašně namakaný. Proslýchá se, že to byl gej. To, že maloval převážně nahé muže ještě nemusí nic neznamenat. Když už namaloval ženskou, tak vypadala jako chlap. Dobrý, stane se. Ale ty polohy a postoje v jakejch ty chlapy maloval... To snad o jeho orientaci nemůže nechat nikoho na pochybách.

hodnocení: 5/10

Další část expozice v Albertině představovala část tvorby Pabla Picassa, tato výstava nesla podtitul Mír a svoboda. Sám tvrdil, že válku nemaluje, ale že jeho díla jsou válkou ovlivněná. A je to tak, válečné motivy se v jeho dílech sice nevyskytují, přesto je z nich ta válka cítit. Častým motivem je také bílá holubice, ta se vyskytovala ne několika jeho dílech. Celkově jsem si po Michelangelovi touto výstavou docela spravil chuť, nejvíc ze všeho mě ale zaujaly jeho kovové plastiky, které tam měl bohužel asi jen tři.

honocení: 8/10

Poslední výstava, kterou jsme navštívili se konala v Muzeu moderního umění MUMOK. Ve třech z šesti výstavních pater tu probíhala výstava fotorealismu a hyperrealismu. Celkem zajímavý to bylo. Většinou se jednalo o dost velký obrazy, na kterých byla realisticky namalovaná nějaká fotografie. Při pohledu z dálky některé vypadaly opravdu neskutečně realisticky, o to víc mě udivovalo, jak obrazy vypadaly při prozkoumání zblízka. Myslel jsem, že tam budou propracovaný všechny detaily a že tam vůbec nebudou znát tahy štětce. Jenže ouha! Při bližším prozkoumání se, až na pár výjimek, divák žádných detailů nedočká, naopak to vypadá, že je to skoro odfláknutý. Nejvíc je to znát asi v různých odlescích, které při pohledu z dálky působí dokonale, ale zblízka je to většinou jen světlý flek. Prostě věděli, jak na to.

Z MUMOKu mě asi nejvíc bavilo nejvyšší patro, kde bylo takový to "starší" moderní umění. To bylo koukatelný, zajímavý, byly tam i nějaký technický blbůstky. Prostě takový dobře rozmanitý, pestrý a nápaditý. Oproti tomu nejvíc zklamalo nejnižší patro, kde bylo to "nový" moderní umění. Nuda, nuda, objekty, nuda. Snad jedna jediná věc se mi tam líbila - stará lednice potažená hodně silnou vrstvou barvy na červeno. Jinak tam nebylo nic zajímavýho, za umění se tam prohlašovalo cokoli, cihla, prázdný místo na stěně... Prostě děs.

hodnocení: 7/10

Mozart!

2010-10-25T16:33:00.007+02:00

Zpracování Mozartova života jsem viděl celkem nedávno v podání pardubického divadla, tak jsem byl zvědavej, jak to pojali brňáci. No a pojali to úplně jinak. Za prvý - tohle byl rockovej muzikál a za druhý - Pardubicích byl příběh vyprávěn především z pohledu Salieriho, zatím co tady o něm nepadlo ani slovo. Tady šlo čistě o jeho život, o to, jak se postavit na vlastní nohy, prorazit a vymanit se z vlivu vlastního otce.

Po hudební stránce se mi to líbilo dost. I když je pravda, že já žádnej znalec hudby nejsem. Pěvecký výkony mi přišly víc než dobrý, přece jen je vidět, že to bylo na hudební scéně, tak že zpívat asi umí. Dech mi vyrazil hlavně Mozart, byl to takovej mladej dredatej kluk, kterej během jedný písně udělal stojku, začal chodit po rukou a pokračoval ve zpěvu, jako by se nic nedělo. Další věc, co jsem ocenil, byla živá hudba. Celýmu představení to dává úplně jinou atmosféru, než když je hudba jen reprodukovaná. Navíc je možný pozorovat dirigenta a hudebníky, když se zrovna na podiu nic moc neděje. To se tady ale nedělo moc často, pořád bylo na co koukat.

Přece jen to je muzikál, tak bylo jeviště dost často plné komparzistů, předvádějících celkem povedené choreografie. A když už bylo jeviště prázdné, dalo se aspoň koukat na tu jejich jedoduchou, ale hodně dobře promakanou scénu. Ta mě bavila asi ze všeho nejvíc. Byla tvořená myslám dvěma oponami, které se otvíraly jak nahoru, tak do stran, takže když se otvíraly, tvořily takový čtvercový průzor na scénu, který se postupně zvětšoval. Opony byly umístěné kus od sebe, takže celou scénu rozdělovaly do hloubky. Na opony byly promítány ještě různé projekce, a to buď informace o tom, v jakém roce a kde se právě děj odehrává, nebo prostě něco místo kulis, ubíhající krajina a tak podobně. Působilo to dobře.

Muzikál Mozart! se podle mého názoru povedl a myslím, že nejen sám, komu se líbil. Publikum herce totiž odměnilo docela dlouhým potlesku ve stoje. Přijde mi docela škoda, že na něj nechodí moc lidí a že ho hrají tak málo.

hodnocení: 9/10

Zuzejkova recenze (asi líp hodnocená hudební stránka): http://zuzikovakultura.blogspot.com/2010/01/otevreni-nove-sezony-mozart.html

Lásky jedné plavovlásky

2010-10-24T09:23:00.007+02:00

Na tohle představení Husy na provázku jsem šel vlastně celkem náhodou, vůbec jsem nevěděl, co to má být a tak jsem mírně zděšenej, když tuhle hru uvedli jako první část trilogie projektu Vladimíra Morávka, Perverze v Čechách. Už dříve jsem totiž viděl České moře, závěrečnou část této trilogie. Lásky jedné plavovlásky se ale dost lišily. Naštěstí.

Děj není kdoví jak složitý, do malého městečka přijíždí záložáci a setkávají se s místnimi děvčaty na tancovačce. Andula v podání Anežky Kubátové se zamiluje do zpěváka Mildy a myslí si, že on je pro ni ten pravý. Proto za ním nezvána odjíždí na jeden víkend do Prahy. Věci se ale nevyvíjejí podle jejího plánu. Nejprve se setkává s jeho rodiči, kteří o ní od Mildy samozřejmě vůbec nic neví, protože pro Mildu byla jen jedním z mnoha povyražení na jeho cestách. Když potom Milda přijde opilý domů, málem ji ani nepozná.

Opravdu jsem si užíval první polovinu představení, která se odehrávala převážně na vesnické tancovačce. Byla tady dokonale vykreslená taková ta vesnická malost, obyčejné rozhovory obyčejných lidí, které ale působí tak trapně, až je to srandovní. Tímhle mi tohodně připomínalo film Hoří, má panenko. Dobrou zábavu v první půlce ještě umocňovaly secvičené taneční choreografie, takže si člověk připadal chvílema jak na muzikálu. Dokonce na muzikálu s živou hudbou, protože celé představení opět hudebně doprovázela svými retrohity kapela Meteor. Po první půlce by si jeden řekl, že to je normální představení, který snad ani nerežíroval Morávek.

Z omylu jsme byli ovšem vyvedeni v druhé půlce, ubylo na zábavnosti a přibylo na "morávkovosti", i když to bylo opořád docela koukatelný a chápatelný. Asi nejzvláštnější byly televizní vstupy do předsavení, při kterých herec strčil hlavu do staré televizní obrazovky a začal předčítat třeba zprávy, nebo tak něco.

V čem se ale Vladimír Morávek nezapřel to, k jakému stylu hraní vede herce. Už v Českém moři se vyžíval v tom, jak postavy jednají a hlavně mluví pomalu. Nejinak tomu bylo i tady. Myslím, že k dokonalosti to dovedla právě Anežka Kubátová, která to ještě zdůraznuje velmi pomalým hraním. Ale zahrála to dobře.

Oproti Českému moři bylo tohle fakt hodně dobrý představení, bavilo mě to. Škoda jen, že nakonec zase nebyla tancovačka s Meteorem, jako minule.

hodnocení: 8/10

Tomáš Kočko & Orchestr

2010-10-21T10:57:00.004+02:00

Tomáše Kočka jsem kdysi trochu poslouchal a nebylo to špatný. A když se teď objevil v Brně, řekl jsem si, proč ne a šel jsem.

Zařadit hudbu Tomáše Kočka do nějaké škatulky není jednoduchý, nejlíp to asi vystihuje označení "world music z moravy", který je s ním dost často spojovaný. Typický zvuk world music dávají jeho hudbě mandolína nebo perkuse, moravský zvuk je zase navozován cimbálem, houslemi nebo třeba dvojačkou.

Tomáš Kočko zhudebňuje balady z jeho rodného kraje, proto se jeho skladby tematicky váží k Beskydám, lidovým zvykům, hrdinům a případně i zbojníkům. Jeho repertoár ještě doplňují upravené lidové písně z Moravy.

Po hudební stránce mě to nadchlo. Pomalý písně ve mně navozovaly klid a vyrovnanost, ale nebyly nudný. Pořád tam byla spousta zajímavých prvků, který bylo možný sledovat. No a ty rychlejší písně byly opravdu radostný a skočný. Kapela dokázala během chvíle navodit skvělou a uvolněnou atmosféru. Tomáš Kočko nejen že výborně zpívá, ale hlavně má ještě k tomu úplně dobrej hlas. Tim mě dostával asi ze všeho nejvíc.

V prosinci by měli mít na Pekárně ještě jeden koncert, takže můžu jen doporučit. Jděte na ně.

hodnocení: 9/10

http://www.youtube.com/watch?v=sTcPHXqnUL8

Filmy U TeBe

2010-10-06T17:33:00.003+02:00

V sále Břetislava Bakaly se konalo promítání filmů, které natočili studenti zlínské filmové školy. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost zhodnotit jak je na tom konkurence, proto tahle akce byla jasná volba.

Nebudu popisovat o čem jednotlivý filmy byl, to by bylo na dlouho. Spíš jen chci říct, že je vidět, že se tamní mladí tvůrci věnují filmu na plný úvazek a mají k dispozici lepší techniku. Na technické kvalitě a kvalitě zpracování je to rozhodně vidět. Snad jen u filmu Sním s ním mi přišla špatná kamera, ale možná to byl záměr.

Trochu mě zklamaly animovaný filmy. Nějak mě skoro u žádnýho nezaujal styl jejich animace, náměty byly dobrý, ale zpracování mě nebralo. Snad jen film Johoho o pirátovi a truhle s pokladem byl dobrej. A Nadrobení pistolníci taky.

Z hraných filmů bych chtěl vyzdvihnout hlavně film Škodovkou. Jednalo se o magisterskej, asi půlhodinovej film, kterej měl jak dobrej děj, tak hlavně zpracování. Bylo vidět, že si s tim dali spoustu práce. Dál mě zaujal film Klaunzrůda, hlavně asi hodně netradičnim dějem a taky zpracováním, kdy se tam objevovaly záběry na to, jak se ten film natáčel. No a nakonec mě asi hlavně milým příběhem zaujal film Dopis. Tady se setkávají neslyšící holka a nevidomý kluk a dávají se dohromady.

To, že se tu neobjevily ty ostatní filmy, neznamená, že byly špatný. Za vidění stály rozhodně všechny a z mýho pohledu bylo zajmavý vidět, jak jsou na tom ostatní tvůrci. Byl to pěknej filmovej večer.
hodnocení: 8/10

Zdeněk Bína a Jan Urbanec

2010-09-29T13:46:00.002+02:00

Potom, co Zdeněk Bína opustil skupinu -123 minut, vytvořil s Janem Urbancem duo a společně na koncertech předvádějí svůj akustický projekt. Zdeněk hraje na kytaru a Jan ho doprovází na basovku.

Přestože Bína Minuty opustil, jejich (nebo spíš asi jeho) styl mu zůstal. Hraje pořád to samý, jako s nima, akorát to zní trochu jinak. Je to skvělej kytarista, má neskutečně rychlý prsty. Kolikrát jsem úplně zíral na to, co je schopnej zahrát. A nejen on, ale i Urbanec. Ten se nenechal zahanbit a s baskytarou mu zdatně sekundoval, občas ho i předčil.

Zkrátka oba hrajou perfektně, akorát to zní pořád stejně a tak jsem to tak po čtvrtý písničce trochu přestal vnímat a nechal jenom plynout myšlenky. Na to je tahle hudba dobrá, Bína zpívá svým neexistujícím jazykem a tak posluchače neruší slova, který by musel poslouchat. Což je možná trochu škoda, ta hudba je tak specifická a plná emocí, že bych občas rád věděl, o čem to zpívá. Třeba k tomu jednou dospěje.

hodnocení: 6/10

Mako!Mako

2010-09-25T10:59:00.004+02:00

První poprázdninová kultura padla na Mako!Mako a myslim, že jsem do kulturního podzimu vykročil víc než dobře. Koncert sice začal asi o hodinu později, kvůli tomu, že En.Dru měl po cestě autonehodu, důležitý ale je, že se nikomu nic nestalo a koncert se nakonec uskutečnil.

Během asi hodiny a půl předvedli svůj obvyklý výkon, to znamená, že z nich po celou dobu vyzařovala neskutečná radost z hudby, kterou produkovali, byli uvolnění, pohodoví, roztančení a zkrátka si to celý užívali snad ještě víc než publikum. Radost pohledět.

Kromě starých a dobře známých věcí zahráli i pár nových, ze kterých mě nejvíc zaujala na jejich poměry nezvykle pomalá písnička, při které oba beatboxeři odešli a na pódiu zůstali jen zpěvačka a baskytarista. Ten tak měl možnost konečně vyniknout a dokázat, že basa umí být i doprovodný nástroj, na který se dá hrát pořádná melodie a dokonce i sóla.

Další věc, která mě zaujala začla asi docela nevinně. Beatboxeři začali předvádět svůj um a do toho jim začal drnkat basák na basu. To asi nečekali, tak přestali a basák ještě něco zahrál. Pak něco předvedli oni, potom zase on a postupně se to přeměnilo v takovej beatboxovo-basovej battle. Nakonec začali něco hrát společně, přidala se i zpěvačka a byla z toho moc dobrá improvizace.

Z koncertu jsem odcházel rozradostnělej a nabitej pozitivní energií a myslim, že jsem nebyl jedinej. Těšim se zas na nějaký příště.

hodnocení: 8/10

Praděda fest

2010-09-02T23:23:00.006+02:00

Poslední prázdninový víkend se už poosmé v Hustopečích u Brna konal Praděda fest. Letos nabídl zajímavý program i s několika zahraničními hosty a tak jsem se na něj taky vypravil. Kapel bylo dost, tak to vezmu jen zběžně a jen ty který za něco stály.

Dva
Předvedli to co vždycky, folklór neexistujících národů, zpívaný neexistujícími jazyky, netradiční nástroje, použití smyčkovače. Odehráli si to svoje, nehledě na to, že pršelo a neměli skoro žádný publikum. Ale těch pár lidí, co před nima stálo dokázali rozpohybovat dokonale.

Jiří Schmitzer
Na rozdíl od loňska jsem ho tentokrát viděl bez kapely a bylo to... Bylo to trochu jiný, nevim jestli lepší nebo horší. Každopádně to bylo dobrý. Má svůj styl komunikace s publikem, nenamluví toho moc, ale když už něco řekne, tak to stojí za to. Zahrál prý svoje největší hity, takže publikum bylo spokojený, akorát jediný, čeho se nedočkali byla píseň "Řekněte prdel", který se neustále dožadovali, což mě mírně vytáčelo. A on ji nezahrál proto, že ji hraje jen s kapelou, tak nevim, proč to po něm furt chtěli.

Buty
Buty byli dobrý. Bavili mě. Akorát když jsem si na konec vykřičel vránu, zkazili to tim, že zahráli nějakou strašně pokřivenou verzi, že skoro nebylo poznat, že to je vrána. Jinak to šlo.

Midi Lidi
Partička tří lidí, který hrajou elektronickou hudbu. Nemaj nástroje, jen takový ty pultíky s čudlíkama a iMacy před sebou. Něco tam pořád mačkaj, já vůbec nevim, co to tam dělaj, ale leze z toho dobrá hudba. Ta mě dostala skoro do transu, takže mi z nich zbyl jen pocit. Bylo to něco. Jo!!1

Poletíme?
Dvěma slovy: roztančený večírek. A to i když to bylo odpoledne. A navíc jim tam v jedný písničce zpíval Zuzejk s Luckou Simčou, takže bylo o kvalitní zábavu opravdu postaráno.

Kacu!
Brněnská asi alternativa. Tříčlenná skupina ve složení bicí, basová kytara, viloncello a zpěv. A k tomu dobrý hravý texty, který vybízely i k zamyšlení. A podmanivej zpěvaččin hlas. Nebyl to žádnej odvaz, ale zaujali mě natolik, že jim dám doma ještě někdy šanci.

Dubioza Kolektiv
Roztančený večírek, ale ještě o několik řádů výš než Poletíme. Tahle parta z Bosny a Hercegoviny míchá reggae, folklór, rap a kytarový podklady. Zní to trochu bláznivě, je to trochu bláznivý, ale dohromady to je hodně našlápnutá hudba. Spustili takovou balkánskou smršť, jakou praděda ještě neviděl. Asi nemám co dodat. Snad jen škoda, že to bylo tak krátký.

Parov Stelar band
Teď přichází prostor pro největší lákadlo na letošního pradědu, prostor pro kapelu, na kterou jsem se těšil ze všeho nejvíc, ale taky prostor pro moje dokonalý okno. Nepamatuju si z toho vůbec nic, kromě toho, že jsem stál vpravo vzadu. Ale určitě to bylo dobrý. Bylo to tak dobrý, až jsem nebyl schopnej vnímat a proto si to nepamatuju. Tak. Nic jinýho v tom nebylo.

Celkově se to vyvedlo náramně, těch pár kapek, který v pátek spadly nemohly festival ani náladu pokazit. Dobře jsme s kamarádama zaskákali a užili spoustu zábavy. Klidně bych to příští rok zopakoval.

Divadlo evropských regionů - den osmý - pondělí

2010-08-30T14:08:00.004+02:00

Divadlo Mukamas Tampere (FIN) - Cesta na Měsíc
Tahle hra je o dvou náctiletých holkách, které přijdou pozvat svého souseda důchodce na narozeninovou oslavu a chvíli se u něj zdrží. Tohle nám bylo řečeno před tím, než hra začala, abysme aspoň trochu věděli, o co tam půjde, protože celá hra byla ve finštině. Během hry pak organizátoři občas řekli pár slov na vysvětlenou, když měli pocit, že se diváci začínají ztrácet.

Poté, co děvčata přijdou, chvíli se u dědečka zdrží a začínají s ním hrát hru, že letí na měsíc. Najdou skafandry, ze skříně se stane raketa, z dvou starých vysavačů motory a může se letět. Děj není až tak důležitý, spíš to ve mě zanechalo takovej dobrej pocit, jak taková drobnost jako pozvání na oslavu narozenin a následná návštěva může stárnoucímu osamocenému člověku udělat příjemný odpoledne. Odcházel jsem s hezky hřejivym pocitem.

hodnocení: 9/10

Kolektiv divadla NIE a JES - Berlin 1961
Další cizojazyčné představení, tentokrát to bylo celé německy, takže jsem měl možnost zjistit, jak je na tom po pěti letech moje němčina. Bídně. Naštěstí pro diváky, ty nejdůležitější věci promítali na zeď přeložený v titulkách. Naneštěstí pro mě, neměl jsem brejle. Takže jsem byl odsouzenej na tu moji němčinu. I tak jsem ale docela chápal, o co tam jde. Přece jen jsem občas něco pochytil.

Jednalo se o příběh 15leté německé holky, která se s rodinou vrací z dovolené v Bulharsku. V noci po návratu ale dojde k rozdělení Německa a jim se mění život. Žijí těsně u hranice, takže její nejlepší kamarádka žije najednou za zdí. Začnou mít nějaké problémy v rodině, otec s matkou se rozhádají, otce za něco udá jeho kamarád a malá hlavní hrdinka začne toužit po útěku, jejím snem je Amerika. Nakonec se o něj pokusí, ale neúspěšně.

Ve hře Berlin 1961 je dobře a poměrně odlehčenou formou vykreslena situace po rozdělení Německa. Zvlášť na začátku to vypadalo jako čistá komedie. Spousta srandy, dokonce i několik písní, připomínalo mi to estrádu. Pak ale začne atmosféra přece jen trochu houstnout a i srandy trochu ubylo. Každopádně to až do konce neslo stále v lehce odlehčeném duchu.

Herecky to bylo zvládnutý dobře, nebyl snad nikdo, kdo by se do role nepoložil naplno, přesto, aspoň pro mě, nejlepší výkon předvedla matka, který jsem fakt věřil, všechno co předváděla. Vypadalo to, jako by tu dobu zažila a věděla přesně, jaký to bylo.

Nejzajímavější na celym představení byla ale scéna. Té dominoval Trabant a ne ledajakej! Měl přidělaný ještě nějaký malý kolečka vespodu, takže s nim bylo po scéně možný jezdit a v jeden moment doslova tančit. Byl taky vysoce multifunkční. Sloužil jako automobil, obývací pokoj, dětský pokoj, strážní budka na hranicích a určitě ještě spousta dalších věcí. S trochou představivosti, kterou musel divák zapojit, z něj dokázali udělat téměř cokoli. Zkrátka a dobře ho využili na maximum a vystačili si vlastně jen s ním a několika dalšíma rekvizitama.

I když jsem tomu úplně nerozuměl, dokonale jsem porozuměl všemu, co chtěli sdělit. A to je pro mě důležitý.

hodnocení: 9/10

Divadlo evropských regionů - den sedmý - neděle

2010-08-26T21:04:00.004+02:00

Divadlo Drak, Hradec Králové - Do draku bez fraku
Divadlo drak uspořádalo jako každoročně venkovní přehlídku všech svých představení s názvem Do draku bez fraku. Byla to povedená taškařice, téměř nepřetržitý proud zábavy, protože z každého představení vybrali to nejzajímavější a nejvtipnější.

Za všechny uvedu jednu scénku, která mi opravdu utkvěla v paměti. Herci byli oblečení do kuchařského a před sebou na stolech měli nádobí. Na něj začli různě ťukat a klepat, až z toho vznikla písnička. No a pak vytáhli celý kuřata a na tu písničku s nima začli cvičit aerobic.

hodnocení: tohle hodnotit nebudu, není to celý představení

Studio HaDivadla, Brno - Banderas je Banderas
Představení ve kterém vystupují jen Jiří Jelínek a Tomáš Sýkora a harmonikářka, pojednává o dvou zlodějích, kteří se potkají v trezoru, který se oba rozhodli vyloupit. Ten se za nimi ale zavře a oni neví, jak se dostat ven. Nejprve se dohadují, čí je vlastně lup, později ale začnou řešit, jak se dostat ven a jak vyřešit problém s ubývajícím množstvím vzduchu.

Tady se začne děj rozjíždět a s ním i lehce surrealistické a nepochopitelné vložky, takové jaké umí jen Jirka Jelínek. Celá hra je dost vtipná, je tu spousta Jelínkovského humoru, a to jak slovního, tak i situačního. Jako vždycky došlo v jeho podání i na improvizaci, ve který je jako ryba ve vodě.

hodnocení: 9/10

Divadlo evropských regionů - den šestý - sobota

2010-08-26T19:12:00.003+02:00

Divadlo F. X. Šaldy, Liberec - Googling and Fucking
Tahle hra je především pro mladou generaci, mnozí starší by to možná dost dobře ani nechápali. Pojednává o vztazích v dnešní moderní přetechnizované době. Facebook, youtube, icq, skype. Okolo toho se všechno točí. Má to docela dobrou a hlubokou myšlenku, možná i poselství nebo ponaučení, ale i tak mi to přišlo nějaký laciný. Podle ohlasů ostatních to byl asi jen můj pocit, ale já se tomu nemohl ubránit. Publikum z toho bylo nadšený. Mně ale přijde jednoduchý a hlavně prvoplánový v dnešní době udělat hru, která se týká tohohle. Úspěch u mladých lidí je předem skoro jistej.

Abych to ale jen nekritizoval, tak musim říct, že se mi líbilo jejich moderní pojetí hry. Na scéně neměli skoro nic, jen pár židlí a lamp a vystačili si s tím. Oblečení byli do stříbrných kostýmů, což jim dávalo trochu mimozemský a technický vzezření. To podtrhovaly dvě věci - při chůzi si před sebou drželi zářivky a občas tím před sebou přejeli, jako když se skenujou a pak to byla chůze po pravoúhlé mřížce.

V celé hře se objevují notoricky známé hlášky ze sociálních sítí (Odpovědět na žádost o přátelství, Ignorovat, To se mi líbí) a zvuky. Z těch byla dokonce poskládaná jedna celá písnička. Ta mě bavila dost, měli k ní i text (minimálně refrén) z těch hlášek a během celé písně před sebou točili těma zářivkama, což ve tmě vypadalo dost dobře.

Celkově tuhle hru můžu jen doporučit, je to zajímavě udělaný a třeba to někoho přiměje i k nějakýmu zamyšlení nad sebou.

hodnocení: 8/10

Divadlo evropských regionů - den pátý - pátek

2010-08-25T20:52:00.005+02:00

Vypravěčky bez plnovousů - Tři příběhy nejen pro ucho
Tři holky a tři příběhy. Téměř žádné hraní, jen vyprávění. Každá měla svůj vlastní příběh, možná smyšlený, možná opravdový, kdo ví. Na tom nezáleží, důležitý bylo, že uměly vyprávět dobře a i ty příběhy byly zajímavý, takže spokojenost. Ani jsem to tak dobrý nečekal.

hodnocení: 8/10

Buchty a loutky - Rocky IX.
Ani moc nevim, co o tomhle představení napsat. Děj si už moc nepamatuju, jen vim, že se zabouchnul do holky ze zverimexu, tak si koupil želvu a pak tam chodil kupovat krmení. Ale nikdy ji neoslovil, tak se na ni jen koukal. Nakonec se dali přece jen nějak dohromady. Mezi tím se Rockyho manažer snaží o jeho návrat na boxerskou scénu
shání mu soupeře. Nakonec se nějakej sežene, zápas se uskuteční, ale končí myslim tak že se dohodnou na smíru a zápas ani nedokončí.

Co se zpracování týká, tak se mi líbilo dost. Scéna byla rozdělená na dvě části, když se hrálo v jedné, druhá byla zavřená a předělávala se. Chytře vymyšlený, a dokonce i dobře a hezky udělaný. Loutky vodili tři chlapíci oblečení stylově do boxérského, kteří byli, jak se později ukázalo, i docela obstojní herci. Závěrečný zápas nebyl totiž sehraný loutkově, ale naběhli tam dva borci a začli boxovat.

Zkrátka a dobře, i když si už teď přesně nepamatuju děj, dojem na mě tohle představení udělalo docela dobrej. Byla to zábava.

hodnocení: 8/10

Mrsťa Prsťa Junior - Mazaný Filip
Je to jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů, znám ho skoro nazpaměť, minimálně ty nejlepší hlášky. Byl jsem zvědavej, jak to bude vypadat na prknech, co znamenaj svět. No a bylo to... na začátku jsem byl dost rozpačitej, protože mi v hlavě jely repliky z filmu, tak jsem to pořád srovnával. Ale když jsem si na to zvyknul, tak to až tak špatný nebylo. Herecký výkony nebyly sice nic extra, ale na ochotnickej soubor to ušlo. Velký pozitivum hry bylo to, že nekopírovalo přesně film, ale některé repliky chyběly a některé velmi povedené hlášky byly zase navíc.

hodnocení: 7/10

Divadlo evropských regionů - den třetí - středa

2010-08-25T13:46:00.005+02:00

Elena Volpi - Rozamunda
- nepohádková pohádka, která pobavila i dospělé a především samotnou Elenu Volpi
- Elena je Slovinka a tak její čeština působila občas komicky, zvlášť v kombinaci s její rozvernou povahou a stylem hraní
- scéna ze dvou historických rádií, která se dala otvírat a byl v nich třeba zámecký pokoj
- loutky z jejich vnitřností (reproduktory, drátky...) a jiného haraburdí
- hodně komunikovala s dětmi, nechávala je dotvářet příběh

hodnocení: 7/10

Divadlo dětí Alfa Plzeň - James Blond
Něco jsem o tomhle představení už slyšel a znělo to dobře. Dost jsem se na to těšil a většinou to pak dopadá tak, že odcházim zklamanej. Tentokrát ne. Tentokrát jsem odcházel v naprostém rozčarování a ohromení. Takhle výpravný, akční a promakaný loutkový divadlo jsem ještě neviděl.

Celá hra byla o tom, jak se taková klasická bondovka natáčí. Takže na scéně byla spousta rekvizit, kamery, světla a všechno, co k takovému natáčení patří. Docela netradiční mi přišlo, že jako loutky se používaly jak marionety, tak maňásci, nevidí se moc často, že by se jejich použití kombinovalo. Marionety se používaly na běžné hraní a maňásci potom na akční scény, kterých bylo požehnaně. A byly nejvíc promakaný. Střelba, záblesky u hlavní, světelné efekty, oheň a snad i krev. Tohle všechno se tam objevilo. Nevěřil jsem vlastním očím.

Myslel jsem, že už mě v tomhle představení už nic nepřekvapí, když v tom na scénu přišla redaktorka jakési fiktivní televize, aby natočila s představitelem Jamese Blonda rozhovor. V patách jí byl kameraman, s kamerou na rameně. Když rozhovor začal, nad scénou se zapnula televize a na ní se vysílal živý přenos toho rozhovoru, přenášený z kamery, kterou nesla loutka kameramana. Neskutečný, byl jsem naprosto ohromen!

Co se samotný hry týká, tak byla velmi vtipná, stylem humoru se mi trefili přímo do noty. Byla tam spousta slovních hříček a vtípků a to já rád. A rozhodně to nebylo představení jen pro děti, myslim, že větší požitek z toho měli dospělí, kterých byla ostatně v publiku většina.

hodnocení: 10/10

DVA
O skupině DVA už jsem psal několikrát, tak můžu jen napsat, že se nic nemění. Pořád jsou dva, pořád hrají tu svoji muziku, jen přibylo pár nových písniček. Užil jsem si to.

hodnocení: 9/10

Slam Poetry
Soutěže se tentokrát zúčastnili domácí Ondřej Macl (vítěz slam poetry 2009), Jakub Foll (vítěz slam poetry 2007) a Petr Raif ze Střídmých klusáků v kulisách višní, Miroslav Kynčl (finalista slam poetry 2009), nějaká Francouzka, jeden hradečák, který už zkoušel štěstí v regionálních kolech a pak ještě jeden borec, který se přihlásil z publika na začátku soutěže.

Úroveň slamu byla různá, pozvedali ji Ondra Macl a kluci z Klusáků, Mirek Kynčl a trochu i ten kluk z publika, ze kterého vypadlo, že má svoji kapelu, tak v prvním kole zarecitoval text jedný písničky. Naopak celkem propadák byla Francouzka, který skoro nikdo nerozuměl a ten kluk z hradce se snažil působit jako intelektuál a říkat nějaký hluboký myšlenky, ale nemělo to moc úroveň.

Porotci vybraní z diváků měli ale jiný názor než já, proto v prvním kole lehce surrealistická a hlavně improvizovaná vystoupení kluků klusáckých moc neocenila. Naopak hodně dobře ocenili výkon Ondry, který moc dobře věděl, co si na diváky připravit, aby uspěl. Stačilo trochu vyzvihnout Hradec a první místo po prvním kole bylo v kapse. Po tom, co předvedl Mirek Kynčl ve finále Slam poetry 2009, jsem se trochu bál toho, co z něj vypadne tady. Před vstoupením seděl vedle mě a vypadal dost nervózně. Nakonec to ale zvládl výborně, byl hodně vtipnej, ale držel si ten svůj nevýraznej, jakoby stydlivej a zakřiknutej styl vystupování. Je to taková lyrická a něžná duše, to se mi na něm líbí.

Druhé kolo se neslo v podobném duchu, jako to první, pobavil mě ten kluk z publika, který přišel na podium a řekl, že nevěděl, že to je na dvě kola, tak neví, co má říkat. Něco tam zaimprovizoval a bylo to dobrý, divákům se to líbilo a i od porotců dostal dost. Vyneslo ho to na celkové třetí místo. Druhý skočnil Mirek Kynčl a vítězem se stal Ondra Macl.

Slam se mi celkově jako takový líbil, co se mi ale nelíbilo bylo publikum, především hodnocení porotců. Nedokázali ocenit improvizaci a vysoký známky dávali jen těm, co to měli předem pečlivě připravený. A navíc tam bylo i pár takových, kteří dávali celou dobu nízký známky a pak dali vysokou jen tomu svýmu favoritovi. Bída prostě.

hodnocení: 8/10

Divadlo evropských regionů - den druhý - úterý

2010-07-01T18:07:00.005+02:00

Jaroslav Dušek, Divadlo Čertovka - U Výčepu (v rámci projektu dva světy)
Nevěděl jsem co to je, šel jsem tam hlavně kvůli Duškovi. Ten tam ale skoro nehrál, jen tak přicmrdoval. Jaroslav Dušek se už delší dobu věnuje neslyšícím lidem a teď s nimi nazkoušel tohle divadelní představení, ve kterém chtěli hlavně ukázat, jak se žije neslyšícím, jaké mají problémy a jak se s nimi musí vypořádat. Hráli tu čtyři neslyšící, bavili se ve znakovém jazyce a každý z nich měl vlastního tlumočníka, který divákům sděloval, co zrovna říká. Na závěr jsme se dočkali tance a dokonce i raperského battlu v podání neslyšících. Vcelku zajímavá podívaná, škoda jen, že to bylo trochu moc naučný a lehce i agitující.

hodnocení: 6/10

Sdružení SERPENS a DAMU - O Panence a Panáčkovi
Jedno z nejlíp udělaných dětských předsavení, který jsem na festivalu viděl. U většiny z nich jsem se začal ke konci nudit, ale tohle mě fakt bavilo. Hlavně díky zajímavé stylizaci loutek, celkem vtipnému příběhu, ale především ti herci! Hráli to kluk a holka, byli to skvělí vypravěči, herci a prostě uměli celkově zaujmout.

hodnocení: 8/10

Divadlo Jesličky - soubor Po malinách - Švédský stůl
Hradecký soubor si pro diváky připravil nevídanou podívanou. Jak už název napovídá, celé představení se točilo okolo švédského stolu. Kdyby okolo, odehrávalo se přímo na něm. Herci představovali jednotlivé pokrmy a lahůdky na stole a celé se to točilo kolem strachu z toho, kdo bude další, koho lidé sní. Objevil se tu dokonce i milostný příběh mezi jednohubkou a ještě něčim. Korunu celému představení dával uzený losos a jeho suché a ironické hlášky, kterými každého uzemňoval. Ty mě bavily.

hodnocení: 7/10

Divadlo evropských regionů - den první - pondělí

2010-07-01T17:07:00.003+02:00

Divadlo Bufet - Rádio Ivo
Tři herci (jestli se jim tak dá říkat) sedí u stolu s mixážními pultíky, notebookem a třemi mikrofony a rozehrávají rozhlasovou improvizaci. Prostě jen sedí, mluví a pouští k tomu patřičné ruchy jako je chůze, déšť, šum lidí v kavárně... Člověk se cítí jako kdyby poslouchal rádio, jen u toho vidí herce, jak tu rozhlasovou hru vytváří.

Příběh pro mě nebyl až tak důležitý nebo zajímavý, šlo hlavně o tu formu, při které je divák nucen zapojovat fantazii, vytvořit si vlastní podobu postav, prostředí a všeho kolem. Ve zkratce se šlo o to, že dva kamarádi (muž a žena) se v kavárně setkali s Láďou Křížkem, společně odchází a nějakou nešťastnou náhodou zůstali všichni tři uvězněni v budově, kde pracoval ten muž. Snaží se dostat ven, postupně se tam začíná trochu projevovat ponorka a tak. Nakonec se jim to nějak podaří a hra končí.

Nevím do jaké míry to byla improvizace, ale improvizovat všichni určitě umí, což předvedli při výpadku proudu, kdy se nenechali rozhodit a ve stížených podmínkách jeli dál.

Velmi zvláštní představení. Bavilo mě to, i když to nebyl žádnej zázrak.

hodnocení: 6/10

DAMU Praha - Markéta Lazarová
Nikdy jsem Markétu Lazarovou neviděl, tak jsem neváhal a šel na ni. Bylo to kvalitní představení, studenti DAMU předvedli, že jsou šikovní a talentovaní, zvlášť výkon (hlavně hlas) vypravěčky mě uchvátil.

Zajímavě měli vyřešenou i scénu. Místo klasického jeviště si přivezli šikmou plochu, která byla ale ještě různě členěná, takže každá část byla jinak šikmá. Jako povedený hodnotím i kostýmy.

hodnocení: 7/10

Divadlo Bufet - Řídič

2010-06-20T21:50:00.005+02:00

Řídič. Po roce jsem ho znovu viděl a úplně jsem zapomněl, jaký je to dobrý představení. Odehrává se v jejich vlastním autobuse, při nástupu diváci hlásí kam jedou a podle toho se jim určuje cena vstupného. Místo lístku dostanou šňůrku s čísílkem. Potom, co se všichni usadí, jízda začíná.

Hrajou dva kluci a jedna holka. Postupně se však příběh překlápí do různých rovin a jejich role střídají, až z toho jde hlava kolem. Chvíli jsou cestujícími a řidičem autobusu, pak zase třemi nejlepšími kamarády, dětmi ve školním věku a tak různě. Moc zajímavá podívaná promyšlená do posledního detailu.

A na co že je ta šňůrka s číslem? Jsou to místenky, takže téměř na začátku představení ta herečka nakreslí křídou na strop čísla sedadel a lidi si podle toho musí přesednout. Pořádek musí být. Autobus je vybaven audiovizuální technikou, tak je hra doprovázena například předem nahranými monology, které nám říkají, co si hlavní hrdinové právě myslí. Nakonec dojde i na videoprojekci a hromadné zouvání bot.

Kdo neviděl, o hodně přišel. Kdo má možnost to někde vidět, ať jde.

hodnocení: 9/10
http://www.divadlobufet.cz/fotogalerie/ridic/01.html

Malé divadlo kjógenu - Připoutaný k tyči

2010-06-20T16:47:00.005+02:00

Nejnovější kjógen se drží klasického schématu, kdy pán odchází za naléhavou záležitostí a nechává své dva sluhy hlídat dům. Ti mu ovšem během jeho nepřítomnosti pokaždé upíjejí saké a tak jednomu z nich sváže ruce a druhému je přiváže k tyči.

Touha po saké je ovšem tak velká, že si poradí i přes tyto překážky začnou popíjet. Jak se dostávají do nálady, začínají zpívat japonské opilecké odrhovačky a postupně i tancovat. Ty působí zvlášť komicky, když jeden z nich tancuje s rukama svázanýma za zády a druhý na tyči. Hra končí klasicky - příchodem pána a útěkem sluhů.

Tahle hra mě bavila, byly v ní všechny klasické kjógenovské prvky, a navíc i tradiční zpěvy a tance. Navíc celá hra působila o to vtipněji, že před ní hráli ještě Lahodný jed, který má naprosto stejný koncept, takže se i opakovaly úplně stejné fráze, které říkali.

hodnocení: 7/10
http://www.mdk.webgarden.cz/

En.dru, aneb zpívá celá ádvojka

2010-06-06T22:27:00.002+02:00

Na závěr jarní sezony si A2 připravila opravdovou lahůdku. Jeden obyčejnej kluk, jeden mikrofon, jedna šikovná krabička a spousta kvalitní hudby, zábavy a radosti. O to se postaral En.dru, mistr republiky a vicemistr světa v beatboxu a člen skupiny Mako!Mako.

Exceluje nejen beatboxu, ale je i hodně dobrej zpěvák, což během celýho večera dokazoval. Nepřišel totiž předvádět jen beaty, donesl si s sebou i loopstation, takovou malou krabičku, do který si něco nahraje, zmačkne čudlík a ono to nahranou část ve smyčce přehrává. Je možný nahrávat více stop, takže se s tim dají dělat docela divy.

Svoji show začal tím, že předvedl co je a jak funguje loopstation a ukázal nějaký základní triky, co se s pusou dají dělat (kopák, basa, činely...). Pak už začal do smyčkovače vrstvit různý linky a předvádět nevídaný kousky. Většinou si nahrál několika hlasy základní melodii, a do tý pak přidával nějaký další zvuky. Něco jen zpíval, něco nahrál a ve smyčce to zase pustil. Většina písniček trvala tak deset minut. Možná se zdá, že to musí bejt nuda, poslouchat takovou dobu to samý dokola, ale on s loopstation dělal hotový divy. Už jen sledovat, jak vám skladba vzniká přímo před očima je zážitek sám o sobě. Navíc i s těma nahranýma smyčkama pracoval dál, různě je vypínal a zase pouštěl a tím celou skladbu měnil a oživoval.

Že je neskutečně nadanej dokazoval nejen tím, že dokázal zpívat, držet rytmus a do toho ještě pořád štelovat nějaký čudlíky na smyčkovači (a že jich tam bylo), ale i tím, že je schopnej zahrát a zazpívat téměř cokoli. Vzal to od Michaela Jacksona, přes reggae, house, r'n'b až k hiphopu a rapu. A lidi, lidi ty z něj šíleli a on to moc dobře věděl. Dokonce zkusil, aby levá část publika zpívala jednu melodii, prostřední jinou a pravá ještě jinou. A všichni zpívali, v takový byli euforii. To jsem ještě nezažil. Diváci mu takhle zpívali takovej dobrej základ místo loopstation a on pak do toho začal dělat beatbox a zpívat. Prostě paráda!

En.dru je zkrátka borec a i když to ví, zůstává pořád pohodovym, sympatickym a možná i trochu nesmělym klukem. Začal třeba dělat jednu písničku a když měl nahranej ten základ a začal do toho vytvářet něco jinýho, tak to celý vypnul a prohlásil, že tahle se mu nelíbila a nepovedla. Což mě přivádí na to, že vlastně asi ne úplně všechno měl předem připravený a docela improvizoval. Klobouk dolů.

Po celou dobu koncertu jsem byl jak v jinym světě, s otevřenou pusou jsem sledoval, co tam ten člověk předvádí a nechával na sebe působit radost, kterou on do svý hudby dával. I když třeba hudba není úplně extra (zvládla by to kdejaká kapela), ale to, že to všechno vytváří sám, z ní dělá něco výjimečnýho. Pro mě zážitek roku.

hodnocení: 11/10
http://youtu.be/shxhCWuq2Ug
http://endru.cz

Fantastický pan Lišák

2010-06-05T11:35:00.006+02:00

Filmy sem moc nedávám, protože o těch se píše všude až až a nechci nosit dříví do lesa. Jenže tenhle film mi přijde trochu opomíjený (na to, že to je docela slušná podívaná), tak o něm něco málo napíšu.

K tvorbě tohoto rodinného filmu byla použita klasická loutková animace, což v době dokonalé počítačové 3D animace může potěšit oko nejednoho diváka (minimálně mé). Animace není nikterak vypiplaná a promakaná, je to celý takový hrubý a syrový, občas to na mě působí trochu úsečně, že autoři nedávají divákovi moc prostoru, aby si tu animaci vychutnal, nicméně celkový dojem z výtvarného zpracování je velmi dobrý. Tvůrci hýří nápady, fintami a zajímavými záběry (spousta průřezových záběrů na to, jak si hrabou cestičky pod zemí a hlavně finální honička z first-person pohledu, jes!).

Co se děje týká, není to žádná hitparáda. Nečekejte duchaplný nebo hlubokomyslný příběh. Jde o to, že pan Lišák kdysi slíbil své ženě, že už nebude krást, ale po letech se v něm opět probouzí liščí pudy, tak se vydává vyloupit tři největší farmáře v okolí. Ti na to samozřejmě přijdou a vypukne hon na lišku. Chvíli to vypadá, že už mají vyhráno, pak ale pan Lišák vymyslí nějakou lest a vše je naopak. Takto se síly několikrát přelijí až nakonec... no však to znáte, happy end a doják největší. To celé je okořeněno spoustou vtipných, nebo aspoň úsměvných situací.

Film je hlasově velmi dobře obsazen, kladné postavy mluví George Clooney a Meryl Streep. V reálu jsou cizí, ale tady dělají, že jsou příbuzní. Zvlášť Clooneymu role vyloženě sedla a dodává lišákovi obrovské charisma. Na začátku, kdy lišák plánuje provedení jednotlivých loupeží jsem si připadal jak v animovaných Dannyho parťácích. Korunu tomu všemu nasazuje povedený a tak trochu "forrestgumpovský" soundtrack, kde zazní různé žánry od tanga, přes country, až po rock v podání Rolling Stones.

Kdybych to měl shrnout, tak tenhle film má spád, nejsou tam žádná hluchá místa a na diváka se stále valí další akce. Ta hodina dvacet uteče jako voda a je to taková dobrá oddychovka.

hodnocení: 8/10
http://www.csfd.cz/film/233867-fantasticky-pan-lisak/

Střídmí klusáci v kulisách višní

2010-06-03T23:06:00.005+02:00

Tahle kapela poprvé zavítala do Brna, rovnou na Starou pekárnu a já u toho nemohl chybět. Chyběla u toho ale spousta jiných lidí, tak byla Pekárna skoro prázdná a z toho mála lidí, co přišli, byli ještě tak z poloviny jejich známí nebo rodiče. Prostě bída, Brno v tomhle zklamalo.

Aspoň se během večera vytvořila docela příjemná rodinná atmosféra a vypadalo to, že i kapele to zas tolik nevadí. Mezi jednotlivými písněmi se tentokrát Jakub Foll tolik neoddával svým hlubokomyslným improvizacím (i když taky nějaké byly), ale spíš se bavil s diváky, jednou šel i mezi ně a byl dokonce vtipnej.

Po hudební stránce nemám co vytknout, bylo to takové příjemně syrové a s nadšením jako vždycky. Škoda jen, že klavírista, kterého je při hře radost pozorovat, byl tentokrát zády. Zahráli jejich tradiční repertoár a tentokrát dali i "fotbalovou" píseň, kterou hráli jen na úplně prvním koncertě, kterej jsem viděl. Tim mě hodně potěšili. Potěšil i Jakub, kterej se snad trochu naučil zpívat, nebo mi to už nepřišlo tak hrozný jako dřív. Takže dobrý, byla to výborná zábava a pěkně strávenej večer.

hodnocení: 9/10
http://www.myspace.com/526322614

Amadeus

2010-05-27T14:39:00.018+02:00

Pardubické divadlo nastudovalo novou hru s názvem Amadeus. A protože Zuzejk si brněnského Mozarta chválila, byl jsem zvědavý, jak se se stejným tématem vypořádali pardubáci.

Ačkoli se hra jmenuje Amadeus, hlavní postavou je v ní Salieri. To z jeho pohledu je celý příběh vyprávěn, to on ani na chvíli neopustil jeviště a on posouvá děj dál. Ne že by tu Mozart nebyl důležitý, ale zkrátka v téhle hře hraje první housle Salieri.

Děj je vyprávěn starým Salierim a je to vlastně jeho vzpomínání na to, jak to tenkrát všechno bylo. Jsou zde vyprávěcí pasáže, kde je Salieri už jako vetchý stařec s třesoucími se koleny a šedivými vlasy, ale převažují normální pasáže, kde je Salieri ještě mladý a děj se odehrává tak jak to bylo. Proměna starého na mladého byla řešena jen nasazením paruky, ale i tenhle jednoduchý trik byl neskutečně účinný. Hodně tomu dodával skvělý herecký výraz Josefa Vrány, který i ve stařecké roli působil naprosto přirozeně a přesvědčivě. Tohle střídání pohledu mohlo některé diváky možná trochu mást, mě ale hodně bavilo.

Mozart byl herecky také velmi dobře obsazen, ztvárnil ho Ladislav Špiner, jeden z mladších herců souboru. Tomu padla role jako ušitá, zvlášť v první půli, kdy se Amadeus choval ještě bláznivě jako malé děcko. Ale i v druhé části, kde byl nemocný a ještě k tomu troska závislá na alkoholu, v roli exceloval.

Co se děje týká, tak ten asi většina lidí zná z filmu Miloše Formana, tady se ale trošku odkláněl. Salieriho věčný boj s Mozartovou dokonalostí a se svou ubohou průměrností se postupně přeměňuje na boj s Bohem. Salieri totiž vidí v Amadeovi ztělesnění Boha a Bohu vyčítá, proč ho obdařil darem rozeznat dokonalou hudbu, ale už mu nedal dar takovou hudbu zkomponovat. Nakonec vše dojde tak daleko, že Amadea zavraždí.

Celá scéna byla pojatá celkem moderně a byla velmi jednoduchá. Kulisy byly tvořeny jen širokými pruhy látky nataženými od stropu, které se podle potřeby vytahovaly nebo spouštěly. Po celou dobu byl na scéně klavír, a občas se tam objevil i stůl a židle. Klavír byl hojně využíván, Amadeus na něm předváděl své excentrické scény, probíhaly tam milostné scény a spousta dalšího. Poměrně dost a navíc velmi účelně se k mému potěšení využívalo i otočné jeviště.

Po hudební stránce mě trochu mrzí, že hru nedoprovázela pardubická komorní filharmonie, jako tomu bylo na premiéře. Teď už byly pouštěné jen její nahrávky. Ovšem i ty byly kvalitní a nemám, co bych jim vytknul. Dokonce i na zpěv árií si najali nějaké operní zpěváky a zpěvačky, takže to mělo úroveň.

Zkrátka a dobře, tohle představení mělo všechno co mít mělo a nemělo nic, co v něm být nemělo. Po celou dobu (úctyhodné tři hodiny) jsem se ani jednou nenudil, naopak jsem byl vtažen do děje, očekával, co bude dál a náramně se bavil, a podle reakcí publika jsem nebyl sám. Bylo to snad poprvé, co jsem v pardubickém divadle zažil potlesk ve stoje. Pro mě jedinečný zážitek.

hodnocení 10/10

Svět podle Fagi

2010-05-27T14:39:00.015+02:00

Na Fagi už jsem taky byl a taky už jsem tu o ní psal, takže jen zběžně. Přidali pár nových scének, pár nových písniček a několik vtipných situací vzniklých tím, že nevěděli co dál nebo začali dělat něco jiného. Vždycky z toho ale nakonec nějak vybruslili.

Co se týká samotné Fagi, tak ty scénky nejsou nijak ohromně vtipný, ale já se i tak bavil královsky. Stačí vidět Jelínka a to jeho nasazení, s jakym takovou blbinu prezentuje a hned se musí člověk smát. A co teprve když zpívá a předvádí jeho "taneční" kreace!

hodnocení: 9/10

Polemic

2010-05-27T14:39:00.013+02:00

Polemic křtil na Flédě nové album a já se tam čistou náhodou dostal. Nikdy předtím jsem na jejich koncertu nebyl, neposlouchám je a znám je jen trochu z nějakých festivalů.

O to víc mě překvapili, když tu svoji dvouhodinovou show rozjeli. Z počátku to bylo poklidnější, ale když se publikum dostalo do varu, tak to opravdu stálo za to a k tanci jsem se nechal strhnout i já. Zapomněl jsem na všechny starosti a jen si užíval čistou radost z hudby.

Podle reakcí publika to vypadalo, že hráli dost těch nových písniček, ale pak dali nejspíš jejich největší pecky jako jsou Komplikovaná nebo Ona je taká (ty si pamatuju dokonce i já). Úspěch měli obrovský a vytleskali jsme si dva přídavky. Při druhém řekli, že už fakt končí. To se ale divákům nelíbilo a tak nepřestávali tleskat ani když se v sále už rozsvítilo. Trvalo to tak deset minut a publikum pořád tleskalo, pískalo a skandovalo. Nakonec tedy kluci z Polemicu na pódium vystoupali i potřetí a zahráli ještě jednu písničku.

I když jsem původně ani neuvažoval o tom, že bych šel, nakonec jsem hodně rád, že se mi naskytla příležitost tam jít. O tohle bych nerad přišel.

hodnocení: 9/10
http://www.youtube.com/watch?v=NiyoY99ORbs

Romeo a Julián

2010-05-27T14:39:00.011+02:00

Jako každoročně, ani letos jsem si nenechal ujít divadelní představení pořádané na Fakultě informatiky. Je to tak trochu jiné divadlo, než na které je obyčejný divadelní divák zvyklý. Prostory fakulty neposkytují zázemí pro pořádné divadlo a tak se hraje v nouzových podmínkách přednáškové místnosti. Tomu je uzpůsobena i malá výprava – nenáročné kulisy a několik málo rekvizit.

Tento rok zde byla sehrán Romeo a Julián. Jak už název napovídá, jedná se o úpravu hry Romeo a Julie. Lehká úprava hry se mi líbila, působila celkem svižně a lehce, vtipné bylo i zasazení hry do brněnského prosředí (Královo Pole, Řečkovice).

Hra mě až na pár momentů bavila. Nudné a trochu zbytečné mi přišly pasáže s neskutečně dlouhými monology o snech a bylinách. Z počátku mi taky trochu vadilo, že Romea i Juliána hrály holky. Myslím, že kluci by to zvládli taky, včetně líbacích scén. Mohlo by to být dokonce ještě větší pozdvižení.

Co se týká hereckých výkonů, stále je vidět, že představení se účastní jak celkem ostřílení herci, tak i čistí amatéři. Hlavní role byly ztvárněny celkem přesvědčivě, nejlépe na mě působila chůva v podání Šárky Mattové, té tato role vyloženě sedla. Pokud bych měl hodnotit výkony ve vedlejších rolích, tak to bylo ještě ucházející, dokud nezačali mluvit. U některých byl mluvený projev opravdu tragický. S tím se ale u amatérského divadla musí počítat, takže mi to zas tolik nevadilo.

Jak už jsem vzpmínal na začátku, scéna a kulisy byly velmi jednoduché. O to víc mě překvapovalo, jak často se zhasínalo, aby se scéna změnila, i když se tam neměnilo téměř nic. Tyto pauzy tak docela narušovaly plynulost hry. Aspoň, že během nich byla pouštěna hudba, která byla podle mého víc než podařená. Zvlášť dobrá byla při závěrečný scéně, kdy Romeo a Julián umírají, tam měla opravdu sílu a perfektně podtrhovala atmosféru. V ten moment mi z toho až běhal mráz po zádech.

I když to může vypadat, že na letošní divadlo mám jen samou negativní kritiku, není to pravda. Píšu jen výčet věcí, které by se daly do příště zlepšit. Vím jak je náročné v amatérských podmínkách něco takového zrealizovat a snahu všech, kteří se na tom podíleli oceňuji a příští rok se půjdu rád podívat znovu.

hodnocení: 6/10

Jelení loje a Střídmí klusáci v kulisách višní

2010-05-27T13:31:00.008+02:00

Jelení loje
V krátké době byla tohle druhá ženská pěvecká kapela. Pětici zpěvaček tu sice doplňoval kytarista (z Klusáků) a příležitostný zpěvák, ale nejvíc práce odvedly stejně holky. V porovnání s Yellow sisters nezpívaly tak skvěle, přišlo mi, že občas jim to trošičku ujelo, ale jinak dobrý.

Oproti Yellow sisters sbíraly body zase jinde. Taky měly secvičené choreografie, taky měly téměř jednotné oblečení (černé, stylizované hezky do retra) ale jejich projev byl celkově živější, veselejší a o dost zábavnější. Z části to bylo repertoárem, z části taky tím, že měly z hudby větší radost, víc ji prožívaly a hlavně hodně dobře komunikovaly s publikem. Repertoár Lojů se skládal převážně ze svižných swingových a jazzových amerických písniček. Za všechny například Mr. Sandman nebo slavný Lollipop, který ovšem zpívat nechtěly, tak ho naschvál zazpívali otráveně a znuděně. Sranda to byla.

Střídmí klusáci v kulisách višní
O Klusácích jsem už jednou psal a ještě psát budu, takže jen ve zkratce. Zpěv stojí za houby a lepší už to nebude, hudba je skvělá a doufám, že horší to nebude. Nejvíc mě na nich baví to nadšení s jakým do každého koncertu jdou. A taky texty, tam je vidět, že Jakub Foll to se slovy umí.

A jinak doporučuju, jestli se někdy vyskytnete v Hradci Králové, tak si tam zajděte do AC klubu. Aspoň na pivo/čaj, kdyby tam nebyla zrovna žádná akce. To je kulturní zážitek sám o sobě. Takovej klub se už jen tak nevidí.

hodnocení: 9/10
http://www.myspace.com/jeleniloje
http://www.myspace.com/526322614

Yellow sisters

2010-04-29T23:34:00.001+02:00

Dámská verze známějšího 4tetu. Taky jsou čtyři a taky zpívaj bez doprovodu jakýchkoli nástrojů. Byl jsem zvědavej, co předvedou.

Na pódium nakráčely v úplné tmě, byly vidět jen trošku a to jen kvůli tomu, že měly všechny dlouhé bílé šaty. Když začaly zpívat, na každou z nich začalo zhora svítit zelené světlo. Neosvětlené obličeje, stíny pod bradou a zelená barva z nich vytvářely tak trochu zombíky. Netrvalo to ale moc dlouho a za chvíli z nich díky normálnímu osvětlení byly čtyři vcelku hezký ženský. Nicméně se světly si tam pohrávali i nadále a většinou to dobře dokreslovalo atmosféru právě zpívaný písně.

Co se repertoáru týká, tak musim přiznat, že jsem toho moc neznal, spíš asi nic. To ale vůbec nevadilo, i tak jsem si to docela užil. Holky zpívaly fakt dobře. Navíc měly snad ke každý skladbě secvičenou jednoduchou choreografii, tak bylo i na co koukat. Zpěv maj sice výbornej, ale komunikace s publikem vázla. Hodně vázla. Byla to fakt bída, neřekly skoro nic a když už něco, tak nějaký interní vtípky, kterým se smály jen ony. No co, nešel jsem tam poslouchat řeči ale zpěv. A ten stál za to!

hodnocení: 7/10
http://www.yellowsisters.com/

České moře

2010-04-29T23:27:00.013+02:00

České moře bylo nejvíc divný a nepochopitelný divadlo, jaký jsem kdy viděl. Ani se mi o tom nechce psát, dávám jen odkaz na Zuzejkovu recenzi, která to docela dobře shrnula.

Těšil jsem se na Aleše Juchelku v hlavní roli, ale pravda je taková, že nedostal moc prostoru, část představení jen tak proležel jako mrtvý a ve zbytku nijak neexceloval.

Jen potvrzuju, že vrcholem byl opravdu Michael Jackson, který se za doprovodu písně They don't care about us (má oblíbená od něj) objevil na scéně na obří labuti, vytvořené z bílého Trabantu. Bylo to velkolepé! V tenhle okamžik měla celá hra skončit a odcházel bych snad i spokojenej.

To jsem vlastně odcházel i tak, protože následnej koncert Meteoru by zvednul náladu snad každýmu. Parádní zábava, největší retrohity, twist, ploužák, zkrátka všechno, co k dobrý zábavě patří.

hodnocení: České moře: 3/10, Meteor: 9/10

Traband & Poletíme

2010-04-29T23:27:00.011+02:00

Traband křtil desku. Událost tak veliká, že jsem kvůli tomu nešel na Ubohou Rusalku bledou, na kterou jsem měl už lístky a všichni (minimálně Zuzejk a Efi) ji jen vychvalují. Traband je pro mě poslední dobou srdeční záležitost, tak nešlo nechat si to ujít.

Hráli převážně písničky z novýho alba, zahráli snad všechny kromě jedný. A protože jsem je měl už docela dost naposlouchaný, parádně jsem si to užil. Strhlo mě to tak, že i když jsem v tý době v hlavě docela solidní guláš, dokázal jsem na všechno zapomenout a jen se nechat unášet hudbou někam mimo tenhle svět, kde mi bylo hezky. Na konec zahráli jako už tradičně i osvědčený starý "hity" jako je Lano, Krasojezdkyně nebo Sáro!

Po nich pak přišli na scénu brněnští Poletíme?, kteří dokázali diváky svými jednoduchými, ale chytlavými a hlavně rychlými písněmi pořádně rozdovádět. Zazněly jak staré známé, tak i ty neznámé, které se objeví na připravovaném albu.

hodnocení: Traband 10/10, Poletíme? 8/10

Urband

2010-04-13T22:41:00.004+02:00

Už dlouho se mi tohle trio naživo vyhýbalo, ale teď jsem ho dostihnul. Tři obyčejní chlapíci, tři obyčejné nástroje a spousta neobyčejné muziky. Jestli se dobře pamatuju, tak oni sami svoji hubdu nazývají pouliční šraml a myslim, že je to docela vystihuje. Sami koncertujou docela zřídka, spíš stojí na ulici a hrají lidem pro radost.

Tihle kluci dokážou na kytaru, basu a housle zahrát snad cokoli. Nejspíš nemají žádnou svoji písničku, ale velmi osobitým způsobem předělávají všechno od Mackieho Messera přes Ódu na radost až po ruskou 5'nizzu. A předělávají moc dobře, má to drajv a šťávu. Nebyla písnička, u který bych se nudil. Většinu z nich mají dost rychlou (taky pár lidí roztančili, i když tam nebyl žádný parket), ale třeba takový Mackie Messer v reggae úpravě měl taky něco do sebe.

Co mě na nich překvapilo nejvíc, byl ale zpěv. U mikrofonu se postupně vystřídali všichni, ale přece jen měli jedhoho hlavního zpěváka. Byl to ten největší střízlík, ale hlas měl jako zvon a pusu jak vrata. Když ji poprvé otevřel, nevěřil jsem vlastním očím ani uším. Zpíval s obrovským nasazením a vůbec bych se nedivil, kdyby pár dní po vystoupení nemohl pořádně mluvit.

hodnocení: 9/10

Hvězdy na vrbě

2010-04-13T13:49:00.002+02:00

Divadlo na Fidlovačce uvedlo nový muzikál Hvězdy na vrbě a ke mně se shodou okolností dostaly lístky (tímto ještě jednou děkuju), proto jsem neváhal a šel se na to podívat.

Příběh se odehrává v 60. letech a pojednává o tom, jak středoškolačky nacvičují vystoupení, které se má konat při příležitosti návštěvy sovětského generála. Děvčata by ráda zpívala americké písničky, to se ale nelíbí soudruhům v komisi, která to celé schvaluje. Tak se tam tak dohadují a občas z toho vznikne nějaká komická situace. Kromě toho se tam taky odvíjí jeden milostný příběh.

Scéna byla vcelku dobrá, kostýmy výborné a herecké a hlavně pěvecké výkony taky. Co mě na celém představení bavilo nejvíc, byla živá hudba. Ta tomu dávala úplně jiný náboj. Zazněly největší české i zahraniční hity z 60. let, takže jsem si chvílema připadal jak ve Starcích na chmelu a chvílema jak ve Forrestu Gumpovi.

Velmi milé překvapení diváky čekalo o přestávce, kdy jim bylo doporučeno, aby šli do foyer, že se tam bude něco konat. A taky že konalo! Byl tam připravený vítací výbor a do divadla vstoupil velmi družný sovětský generál, který právě přijel. Olíbal tam nejen několik hereček, ale i dam z publika. Prostě zábava, všichni kolem se notně nasmáli. Dobrej nápad, jak vyplnit přestávku a posunout děj o něco dál.

hodnocení: 8/10
http://www.fidlovacka.cz/repertoar_hvezdy_na_vrbe.php3

Návštěvníci aneb ko(s)mický komix

2010-04-13T12:34:00.003+02:00

Na tohle představení jsem chtěl jít do Husy už dávno, protože Jirkové Jelínek a Kniha spolu s Marií Jansovou jsou zárukou kvality a dobré zábavy. Koupit lísky mě ale donutila až derniéra téhle hry.

Tento sci-fi příběh pojednával o tom, že Země měla být za pár minut zničena, kvůli tomu, že stojí v cestě nějaké mezihvězdné flotile jiné civilizace. Dva zástupci této civilizace navštíví Zemi, aby vybrali jednoho jedince, kterého zachrání. Ten pak cestuje vesmírem a vybírá, na které planetě by mohl zůstat. Dokonce jsem se v příběhu neztratil, což se mi u Jelínkových her docela stává.

Příběh ovšem nebyl tak důležitý. Důležitý byly vodopády vtipů, gagů, slovních hříček a improvizací, tak jak to Jirka Jelínek umí. Někdy toho bylo najednou tak moc, že to diváci vůbec neměli šanci stíhat. Sám jsem se přistihl, že raději přemýšlím o tom, co měl ten vtípek nebo narážka znamenat, místo toho, abych sledoval další průběh hry.

O hudební doprovod se postarali DVA, kteří ovšem nebyli přítomni a tak je pouštěli jen reprodukovaně. Docela škoda, rád bych je viděl znova naživo, ale i tak byla hudba dobrá a k celému rázu hry dobře sedla.

hodnocení: 9/10

Naši furianti

2010-04-13T11:31:00.003+02:00

Byl jsem poprvé v Národním divadle a byl jsem nadšen. Poprvé jsem viděl tuhle klasiku od Ladislava Stroupežnického a taky jsem byl nadšen. Nevim, jestli to bylo tou hrou, nebo obsazením a hereckými výkony, ale vážně se mi to líbilo a ani chvíli jsem se nenudil.

Děj hry tu popisovat nebudu, ten asi většina aspoň trochu zná. Jedná se o poměrně jednoduchou zápletku s předvídatelným koncem a spoustou komických situací, z nichž je většina taky docela dobře předvídatelná, to ale nic nemění na jejich vtipnosti. Výprava byla velkolepá, kulisy skvělé, hodně komparzu, takže na celém jevišti se pořád něco dělo. Jediné, co mi trochu vadilo, byly docela dlouhé pauzy během přestavování scény za zataženou oponou. Během většiny z nich aspoň zůstali před oponou dva herci a bavili publikum komickými vložkami.

Herecké obsazení nemělo chybu. Na jevišti se objevili David Prachař, Miroslav Donutil, Taťjana Medvecká, Jan Dolanský, Jiří Štěpnička a další známé osobnosti. A musim říct, že ne nadarmo hrají v Národním divadle. Jejich výkony byly parádní, hráli s velkým nasazením a zkrátka to nemělo chybu.

Můj první zážitek s Národním divadlem se vyvedl na výbornou a těšim až se tam podívám znova.

hodnocení: 9/10

Svět podle Fagi - zážitek zapráskaně dobrýho charakteru

2010-03-15T15:10:00.007+01:00

Tento semestr jsem poprvé zavítal na divadlo na FSS a myslím, že lepší už to letos nebude. Své umění tam totiž přišlo předvést mé oblíbené divadlo DNO, tedy dva jeho členové - Jiří Jelínek a Michal Dalecký. Společně divákům předvedli jejich novou komiksovou hrdinku Fagi. Je to třináctiletá holčička, která ale přemýšlí trochu jinak, než její vrstevníci a hlavně má spoustu problémů.

Během asi hodiny a půl stihli sehrát několik krátkých scének ze života Fagi, které prokládali písničkama, videoprojekcema a vůbec dalšíma legráckama, vtípkama a především slovníma hříčkama. Na ty je přeborník především Jiří Jelínek, který hodně improvizoval a velmi pohotově a trefně reagoval na aktuální dění. Kolikrát tím Michala dost zaskočil, ten se ale nedal zahanbit a většinou z toho ještě docela vtipně vybruslil. Co ale zvládal bravurně, byl zpěv a především hra na kytaru.

Je Fagi

Pro ty, kteří by chtěli malou Fagi poznat víc, přikládám ještě odkaz na její facebookvý profil: http://www.facebook.com/#!/profile.php?id=100000647762997

hodnocení: 9/10

Dean Spanley

2010-03-15T13:22:00.002+01:00

Na nedávno proběhlém festivalu Cinema Mundi jsem mimo jiné zhlédl novozélandský film Dean Spanley. Jedná se o vcelku odpočinkový, velmi milý, lehce dojemný a docela dost vtipný snímek.

Hlavními ingrediencemi téhle lahůdky jsou vztah otce a syna, psa a jeho pána, reinkarnace a tokajské. To vše je výtečně namícháno dohromady, okořeněné suchým sarkasmem otce a jako třešnička na dortu jsou hereckými výkony a povedené obrazové zpracování.

Tenhle film mě zkrátka dokázal bavit od začátku do konce a těšil jsem se na každou další scénu.

hodnocení: 9/10
http://www.csfd.cz/film/244059-dean-spanley/

Švihadlo - zážitek ohlušujícího charakteru

2010-03-01T15:52:00.003+01:00

Mr. Cocoman & The Solid Vibes
Jako předkapela se na podiu se objevila jako první tahle parta. Solid Vibes hrají solidní ragga a Mr. Cocoman, bývalý zpěvák skupiny Vokokos, tomu všemu nasazuje korunu. Sice moc nemám rád jeho projev, protlačování jeho názorů, styl jeho komunikace s publikem, ale když zpívá, tak je zkrátka dobrej. A zpěv tady šlo především. Na rozjezd před Švihadlem víc než dobrý, jen to bylo hodně, ale fakt hodně nahlas.

Švihadlo
O Švihadlu se právem říká, že je to legenda české reggae scény. Už před rokem mě o tom přesvědčili a letos mě v tom jen utvrdili. Jsou vážně dobří. Tentokrát byli snad ještě lepší než minule. Možná je to tím, že přibyly dvě vokalistky, který to hezky podkreslovaly a navíc měly dobře secvičenou choreografii, tak bylo i na co koukat. Nehledě na to, že jedna z nich byla dost pěkná.

Po hudební stránce nemám co vytknout a nazvučený to bylo oproti Cocomanovi dobře. Jejich písničky moc neznám, ale prý hráli hodně nových. Vůbec to nevadilo, i ty nový jsou dobrý. V první půlce koncertu hráli na rozjezd spíš pomalejší kusy, pak to ale rozbalili, zrychlili a konečně jsem si to začal pořádně užívat a užíval si to až do konce.

hodnocení: 7/10

Židovka aneb Žonglování se životem

2010-03-01T15:25:00.002+01:00

Žonglování je mi blízké a tak jsem si nemohl nechat ujít další představení pohybového divadla Kufr.

Jedná se o příběh dívky, která je transportována do koncentračního tábora. Z této situace uniká se svou panenkou do snového světa, ve kterém se snaží najít svobodu a spolu, hrají si s míčky a žonglují spolu. Je až neuvěřitelné, jak se dá pomocí několika málo rekvizit a hlavně téměř beze slov vyprávět více než hodinový příběh.

Herecké výkony obou představitelek byly přesvědčivé, hudební doprovod, který obstarávala Dáša (jedna z nich) a ještě jeden chlapík, hrající na klarinet a flétnu, byl výborný. Několikrát bylo představení dokonce doplněno projekcí dobových fotek a zvuků. Moc zajímavé.

Z pohledu žongléra to musim taky pochválit. Míčky jim téměř nepadaly a ukázaly s nimi různé triky a techniky žonglování. Nechybělo přebírání, žonglování odrazem a posílání míčků po šikmé ploše. Poprvé jsem tu dokonce viděl synchronní žonglování ve tmě s osvětlenými míčky a to mě teda dostalo. Jen mi tu chybělo víc pomůcek, třeba kužely nebo kruhy.

http://www.divadlokufr.net/zidovka/
hodnocení: 8/10

Ještěři

2010-02-25T14:22:00.007+01:00

Druhá komedie, kterou jsem v rámci GRAND Festivalu smíchu navštívil, byli Ještěři, které do Pardubic přivezlo Klicperovo divadlo.

Bratři Klenotičové byli už od mala gauneři a nyní pracují "na šikmé ploše", jak sami říkají. Ale jako jediní ze třídy něco dokázali, mají peníze i respekt. Všichni ostatní spolužáci jsou nuly, břídilové, smolaři a nicky.

"Bratři Klenotičové milují cestování letadlem.
Je to pro ně jediný způsob, jak se dostat do nebe."

Jeden z bratrů, pan Červený, ovšem umírá na rakovinu a tak se mu jeho bratr, pan Zelený, snaží splnit jeho přání - se spolužáky nazkoušet divadelní hru podle Cesty do pravěku, oblíbeného filmu pana Červeného. Když už to vypadá, že se jim to povede, nastává zvrat a hra končí vcelku tragicky, i když docela smířlivě.

"Žít s tebou je těžký jako tahat piáno z rybníka."

I když to bylo na festivalu smíchu, nebyla to žádná řachavá komedie, u který by se člověk smál od začátku až do konce. Objevovaly se tam spíš jen občasný vtípky. Co na mě ale působilo vtipně (nebo spíš dost úsměvně), bylo muzikálový pojetí celý hry. Tady byl moc pěknej kontrast hezký choreografie, výborný hudby svádící k tomu, že jsou ty lidi úspěšný, a jejich otrhanejch kostýmů a textů o tom, jaký jsou to trosky, že nemaj práci a podobně.

"Jsem prase, který se nezalekne porážky."

Co musim hodně pochválit, je povedená hudba. Bavily mě snad všechny písničky, kromě jedný. Další věc, která stojí za zmínku, jsou kulisy a kostýmy. Ty byly opravdu výpravné a do detailů propracované, přesně tak, jak si bratři Klenotičové ve svém divadle představovali.

V poslední řadě musim říct, že bylo příjemné po několika letech vidět znova Klicperovo divadlo s jejich starými i novými herci. Jejich hry byly vždycky netradičně zpracované, používali kouřové a světelné efekty a jsem rád, že se nezměnili a v tomhle pokračujou i nadále.

hodnocení: 8/10

Kdo je tady ředitel?

2010-02-25T13:48:00.004+01:00

V Pardubickém divadle každoročně probíhá GRAND Festival smíchu. Nejinak tomu bylo ani letos, kdy se uskutečnil už jeho 10. ročník. Jako první se přijelo předvést Švandovo divadlo na Smíchově s komedií Kdo je tady ředitel?

Hra se odehrává v prostředí dánské počítačové firmy, jejíž ředitel a majitel před svými zaměstnanci 10 let tajil, že je ředitel a majitel. Namlouval jim, že ředitel je v Americe a tak všechny nepopulární rozhodnutí mohl házet na něj. Problém nastává, když chce firmu prodat a potřebuje podpis ředitele. Domluví se s divadelním hercem, který má na týden ředitele hrát a smlouvu podepsat. Všechno se ale zamotává, proplétá, rozplétá a znova zamotává. Falešný ředitel začíná soucítit se zaměstnanci a smlouvu nechce podepsat. Když už to vypadá, že bude muset podepsat, nastává zvrat a hned po něm další, takže příběh končí naprosto nečekaně.

Komedie to byla vskutku povedená, náramně jsem se bavil celou dobu. Nebylo tam snad jediný místo, který by mě nudilo. Dál se mi dost líbily dobře vyřešený kulisy, který za běhu přestavovali a měnili tak jednotlivá prostředí ve firmě. No a to nejlepší nakonec. Herecký výkon Michala Dlouhého (falešný ředitel) byl strhující. Dal do toho všechno a snad i něco navíc. O jeho skvělém výkonu svědčí i to, že získal cenu za nejlepší mužský výkon festivalu. Jediný, co si mohl odpustit byl jeho obnaženej zadek, ale to zas určitě ocenila dámská část publika.

Celkově je to pro mě asi nejlepší komedie, co jsem v poslední době viděl, takže můžu jen doporučit.

hodnocení: 9/10

Můj krásný svět (zatímco v televizi běží Tři sestry od Čechova)

2010-02-17T11:16:00.007+01:00

Lístky na tohle představení divadla Husa na provázku jsem vyhrál, a tak jsem se na něj s velkým očekáváním vypravil.

Ve hře se objeví jen pět postav, tři důchodkyně, dál baletka, která je na scéně skoro celou dobu a bere na sebe roli vypravěčky a průvodkyně dějem. Poslední postavou je chlapík v obleku, který je tam tak nějak pro všechno (hraje třeba televizi).

Děj je začíná prostě, kamarádky penzistky se sejdou v bytě jedné z nich a začínají se bavit. Na začátku je tam lehce parodována senilita, kdy se sice navzájem poslouchají, ale vůbec dál nerozvíjejí rozhovor, ale každá si vždycky začne mluvit o tom svém. Působilo to docela úsměvně. Pohoštění starými tyčinkami a nechutnou šťávou z meruněk byl ale první hřebíček do rakve dobré atmosféry. Přituhovat začalo, když se hostitelka jala svým kamarádkám předvádět, co všechno si ve výhodných akcích koupila (Všechny divy světa, 1. díl, kolekce CD i když nemá přehrávač...). To je v souvislosti s mizerným pohoštěním akorát ještě víc rozzlobilo a hostitelka na otázku, kde na to všechno bere s klidem odpovídá, že zanedlouho vyhraje hlavní výhru v nějaké soutěži a pokračuje v předvádění dalších a dalších věci. Atmosféra houstne, až se to pak zvrhává v hysterické ničení jejích nakoupených krámů. V závěru přijde zvrat, kdy se divák dovídá, jak je to s placením všech těch věcí.

Celé to bylo pojaté poměrně dost alternativně a experimentálně a celou hru doprovázely emotivně hodně působící zvuky a hudba, na můj vkus to bylo ale až moc hlasité. Experimentální pojetí podtrhovalo i symbolické pojetí téměř všeho, co se ve hře vyskytovalo. Nejlépe to bylo vidět na věcech, které hostitelka předváděla. Všechny byly totiž znázorněny pouze různým množstvím a velikostí bílých figurek baletek.

Herecké výkony všech byly dobré, jen hostitelka byla naprosto skvělá. Výborně vystihla stařecké pohyby, výrazy ve tváři, pomalou šouravou chůzi, držení těla a vlastně úplně všechno. Už jen kvůli tomu stojí za to na tuhle hru jít.

hodnocení: 7/10

Brouk v hlavě

2010-02-17T10:41:00.005+01:00

Východočeské divadlo v Pardubicích nastudovalo tuhle známou komedii. Ačkoli je hodně známá, já ji nikdy neviděl celou a nevěděl jsem, jak se tam kdo za koho zaměňuje a jak to celý dopadne. Takže jsem na tuhle hru rád zašel.

Jedná se o takovou tu klasickou trochu bláznivou komedii, kdy se tam řešej různý spletitý vztahy, lidi se tam zaměňujou a z toho vznikaj různý komický situace. Tady to je navíc vyšperkovaný tím, že jedný postavě chybí patro a může tak vyslovovat jen samohlásky. Ten herec to zahrál fakt výborně, nebylo mu rozumět vůbec nic.

Jinak všechno (herecký výkony, scéna, hudební doprovod) bylo takový průměrný, neurazí, ale ani nenadchne. Zkrátka normál. Jedinej kdo vybočoval, byl představitel nějakýho temperamentního Španěla, nebo čeho. Ten to zahrál skvěle!

Celkově mě to bavilo a dokonce i dobře pobavilo, můžu jen doporučit. A asi nejen v pardubickym divadle, ale i jinde, protože tahle hra je taková klasika, že to snad nejde udělat tak, aby to člověka aspoň trochu nepobavilo.

hodnocení: 7/10

Ranní mlhobus

2010-02-07T10:54:00.002+01:00

Autorské představení Ranní mlhobus secvičil nejspíš nějaký amatérský divadelní soubor. Nikde jsem nedokázal vypátrat, kdo to vlastně byl. A kvalita zpracování a herecké výkony tomu odpovídaly. Přišlo mi, že hlavní hrdina neuměl ani pořádně mluvit, strašně drmolil. Jediný, co se mi na tom líbilo, byla doprovodná hudba, kterou si vypůjčili z Amélie z Montmartru. Vlastně asi nemá cenu se o tom nějak dál rozepisovat. Jestli chcete vědět, o čem to bylo, tak v odkazu přikládám povídkovou předlohu hry. Je to rozhodně lepší, než hra samotná.

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=263957

hodnocení: 3/10

Chanticleer - In Time Of

2010-02-06T22:35:00.004+01:00

Chanticleer - nejlepší mužský pěvecký sbor na světě - zavítal se svým turné In Time Of i do Brna a já, ačkoli mi kultura tohoto charakteru moc neříká, neváhal ani minutu a vyhrál na něj lístky. A když už jsem je měl, tak jsem i šel.

Jednalo se o dvanáctičlenný sbor, ve kterém byli bílí, černí, malí, velcí, tlustí, tencí, plešatí i pankáči. Zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Zní to divně, ale divně to neznělo. Dohromady to znělo dost dobře. Nejvíc mě udivovaly soprány. Fakt nechápu, jak to ti chlapi mohli vyzpívat. Bylo to neskutečný, znělo to, jak když zpívaj ženský.

Další věc, která mě hodně bavila, byla jejich sehranost. Všichni v jeden okamžik otvírali a zavírali noty, všichni se v jeden okamžik ukláněli, prostě parádní synchronizace. A vůbec nebylo vidět, že by někdo dával nějakej signál. Taky bylo dobrý to, že nestáli pořád ve stejný formaci, ale měli i různý choreografie. Při skladbách třeba i různě přecházeli a tvořili různý formace, kolikrát byli rozprostřený po celym jevišti.

Co se repertoáru týče, tak toho moc nevim. Program jsem už ztratil a z hlavy to nedám. Jen vim, že klasiku sjeli tak nějak všechnu od 15. století až po současnost. Nakonec dali dokonce i jednu americkou lidovku a jeden gospel.

http://www.chanticleer.org/

hodnocení: 8/10

Zrní + Bedna odložených hraček

2010-02-03T00:05:00.002+01:00

Bedna odložených hraček
Bednu už jsem popisoval dřív, takže se o ni moc rozepisovat nebudu. Navíc tady dělali jen předkapelu, tak toho ani moc nezahráli. Ale byli dobrý. Oproti minule mi přišlo, že hráli hodně písniček, kde zpíval Honza, což bylo docela dobrý.

Zrní
Kladenská alternativa. Z první půlky koncertu jsem nic neměl, seděl jsem ospalej v koutě, popíjel pivo a kecal. Pak jsem se trochu vzchopil a šel na ně kouknout, a stálo to za to. Byla to zajímavá parta lidí, takoví zvláštní mi přišli, ale dohromady jim to fungovalo. Hlavně zpěvák byl dobrej, dost zapálenej, hodně emotivní projev. Úplně se nechal tou hudbou unášet někam mimo realitu. Teď když si je znova pouštim, lituju, že jsem se nepřekonal a nekoukal na celej koncert, o hodně jsem přišel.

http://bandzone.cz/zrni

hodnocení: 7/10

Hm... - večer splněných přání

2009-12-26T12:55:00.005+01:00

Hm... opět po roce zavítali do Brna a tak jsem si je nemohl nechat ujít a šel na ně. A kdo tam nebyl, může jen litovat. Byl to jejich nejlepší koncert, jaký jsem od nich zažil. O tom, že hráli skvěle a zpívali čistě se tu rozepisovat nebudu, to je u nich normální.

"Mám tě rád, buď můj salám lásko,
buď můj salám.
Ať ani koně neumírají bezdůvodně."

Tenhle koncert byl výjimečný tím, že měli neobvykle rozkecáno a tak vtipné průpovídky mezi jednotlivými písněmi dokázali navodit ještě příjemnější atmosféru. Už na začátku koncertu ohlásili, že to bude večer splněných přání a celý koncert se v tomto duchu opravdu nesl. Kytarista/klavírista si třeba zahrál v jedné písničce na bicí, bubeník si skočil do lidí a baskytarista, flétnista, klarinetista, saxofonista a já nevim co ještě si zase splnil svůj sen a hrál na koncertu z not.

Živme se očima koček,
očima koček, očima koček.

Jelikož to byl opravdu večer splněných přání, tak vyslechli i to moje a na přání mi zahráli Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. Kromě ní zahráli hodně písní z nového alba a většinu nejlepších a osvědčených písní z alb starších. Navíc přidali jednu dvě zbrusu nové.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Během jedné z posledních písniček praskla kytaristovi struna, a tak aby se publikum nenudilo, začal zbytek kapely improvizovat. A nebyla to ledajaká improvizace, byla skvělá! Náramně jim to šlapalo a občas do toho přimotali i melodii z nějaké koledy, tak hezky navodili vánoční atmosféru.

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost

Zkrátka a dobře, tohle byla asi nejlepší možná kulturní tečka za rokem 2009. Bylo to dobře nazvučený, zábavný, panovala příjemná atmosféra a hlavně mi to ohromně zlepšilo náladu. Těšim se na další koncert.

hodnocení: 10/10

http://www.skupina.hm/

Malé divadlo kjógenu - Mnich, kostra a její obal

2009-12-25T18:43:00.003+01:00

Malé divadlo kjógenu mám rád, člověk se u toho vždycky dobře pobaví a tak jsem si zašel i na předvánoční a poslední představení roku. Tohle bylo navíc o to zajímavější, že mu předcházela krátká přednáška o kjógenu. Ta byla vedena velmi příjemnou cestou, kdy dva herci ze souboru vyprávěli zážitky z workshopů, o začátcích kjógenu v čechách a vůbec o všem, co se kolem kjógenu točí. Vzájemně se doplňovali a občas i vtípkovali. Moc dobrý to bylo.

Během hry jsem zjistil, že už jsem ji viděl, ale to vůbec nevadilo, stejně jsem si ji vůbec nepamatoval. Takže jsem se i podruhé bavil nad stejnými vtípky. Ale nejvíc jsem se bavil zhruba první minutu, než jsem si zvyknul na ty jejich přihlouplý výrazy a specifickej styl chůze.

Po skončení hry následovala ještě diskuze, kdy se diváci mohli ptát na cokoli, co je o kjógenu zajímá. Diskuze se docela rozproudila a během ní herci předváděli, jak se skládají kostýmy a musim uznat, že to rozhodně není nic jednoduchýho, chce to hodně cviku a zabere to dost času.

hodnocení: 8/10

http://www.mdk.webgarden.cz/

Avatar

2009-12-23T16:04:00.003+01:00

Nejočekávanější filmová událost tohoto roku. Určitě jste už slyšeli, že tohle bude bomba, naprostej průlom, novej svět za hranicí vaší fantazie a kdo ví co ještě. Moc jsem tomu nevěřil, tak jsem na to šel, abych zjistil, jak to doopravdy je.

A je to tak, že to jsou akorát reklamní kecy. Ne že by to bylo špatný, to ne. Akorát jsem tam třeba neviděl to, co je za hranicí mojí fantazie. Jestli tím tvůrci mysleli šestinohýho koně, tak toho si umim představit. No a třeba takový ty zajímavý rostlinky, byly inspirovaný sasankama a jinejma věcma z podmořskýho světa, takže taky žádnej průlom. Lítací potvůrky zas vypadaly jako nějaký pravěký ještěři. To ale nic nemění na tom, že svět na planetě Pandora byl vytvořenej nádherně. Nebejt tam tolik fialový barvy, díky který to působilo jako neskutečnej kýč, tak to bylo naprosto úžasný a nemělo to chybu.

Co ale mělo chybu, byli Navi, obyvatelé planety Pandora. Věřim tomu, že drtivý většině diváků se líbilo, jak byli udělaní (celí počítačem vymodelovaní), tak já jsem jim nějak nevěřil, že jsou živí. Mimika dobrá, ale pohyby už mi tak uvěřitelný nepřišly. Pořád by to šlo udělat líp. Navíc mi v jedný scéně přišlo, že se postavy dokonce vznášej nad povrchem. Co mi přišlo ale nejvíc umělý byla jejich dokonale hladká kůže, žádná vráska.

Dějově to žádnej zázrak nebyl, ale to jsem od toho ani neočekával. Na Pandoře je nějakej vzácnej nerost, který lidstvo chce a tak tam vzniká konflikt lidstvo vs tamní obyvatelé. Film měl docela dobrou atmosféru, akorát mi trochu vadilo, že se ji pořád snažili uvolňovat rádoby vtipnejma hláškama hlavního zápornýho hrdiny. Co mě naopak bavilo hodně byly takový suchý glosy a prostý konstatování hlavního hrdiny.

I když to teď vypadá, že film stojí celkem za houby, tak to není pravda. Snažil jsem se jen napsat věci, co mi vadily na jinak všude vychvalovanym filmu. Běžte na to, ty pozitivní věci určitě hravě najdete sami.

hodnocení 9/10

http://www.csfd.cz/film/228329-avatar/

Vánoční koleda - zážitek trojrozměrného charakteru

2009-12-17T16:48:00.002+01:00

Šel jsem na 3D film. A bylo to dobrý, i když to tak na začátku nevypadalo. Při úvodních titulcích byly použitý jen takový záběry, který měly ukázal, jak je to 3D úžasný. Trochu jsem se bál, že celej film bude postavenej hlavně na těhle efektech a děj půjde do pozadí. Tak se naštěstí nestalo a po úvodních titulcích už s efektními záběry šetřili a zacházeli docela rozumně.

Tvůrcům se podařilo navodit takovou hezky ponurou a temnou atmosféru, jen škoda, že ji hned rozbíjeli těmi nejotřepanějšími klišé animovaných filmů. Měli zůstat v ponurém tónu a nesnažit se z toho udělat srandovní animáč.

Po výtvarný stránce je to udělaný výborně, měli pěknou stylizaci, i když takovou jakoby skoro realistickou. Barevně hodně dobře udělaný, vypadalo to jako HDR fotky. Jim Carrey si tu zahrál asi pětiroli a v každé postavě je změněn téměř k nepoznání. Dá se poznat jen podle jeho typických gest a mimiky.

Moc pěkně udělanej film. Doporučuju se na něj podívat před Vánocema, mně třeba navodil úplně vánoční atmosféru. Příjemná záležitost.

hodnocení: 8/10

http://www.csfd.cz/film/235033-vanocni-koleda-christmas-carol-a/

Jakub Zomer Quartet

2009-12-17T16:38:00.002+01:00

Jakub Zomer Quartet bylo ve skutečnosti jen trio ve složení bicí, kontrabas a klávesy. Ale i to stačilo na to, aby předvedli pořádnou dávku poslouchatelnýho jazzu. Bylo to příjemné, uklidňující, líbivé ale i trochu uspávající. Příště si nesedat dozadu, neopírat si hlavu a nezavírat oči. Atmosféra byla hodně komorní, bylo docela málo lidí, ale o to víc tleskali po skladbách i během nich. A i já jsem si připadal jako jazzový znalec, několikrát jsem začal během písní tleskat po nějaký dobrý vyhrávce nebo sólu a lidi se přidali. Takže jsem se trefil do toho správnýho momentu!

hodnocení: 7/10

Impresionisti a Edvard Munch

2009-12-17T15:55:00.003+01:00

Jako každoročně, i letos jsem se školou vyrazil za uměním do Vídně. Tentokrát byli na programu Edvard Munch a impresionisti. Ti mě zas tolik nelákali, ale na Muncha jsem se opravdu těšil.

Impresionisti nepřekvapili, ale ani nezklamali. Bylo to takový, jaký jsem to čekal. Roztřesený, povětšinou krajinky. Jediný, co mě ke konci trochu rozhodilo, byla přemíra růžový a fialový barvy. Na to se fakt nedalo koukat. A pointilismus, na ten se taky skoro nedalo koukat. Navíc měli velkou část obrazů daných do rámů, který se k tomu absolutně nehodily. Abych jen nekritizoval, tak se mi líbilo, jak u některých obrazů měli detailní popis nějakých drobností, kterých si člověk normálně ani nevšimne. To mě z celý výstavy bavilo nejvíc. Dál mě dost zaujaly všechny zimní obrazy. Přiznám se, že dosud jsem neviděl žádnej zimní impresionismus, ani tady toho nebylo moc, ale líbilo se mi to víc než ty ostatní obrazy. Ale vůbec nejvíc se mi líbil obraz The Flood of the Seine at Vetheuil, který namaloval Claude Monet a pak obrazy od Vincenta van Gogha, který vlastně nebyl ani pořádně impresionista.

Další na programu byl Edvard Much. Než jsme se k němu ovšem dopracovali, museli jsme si projít celou výstavou různých umělců, který si fakt nepamatuju. Jediný, co si pamatuju je to, že nejčastějším tématem byla smrt, utrpení a jiný podobný věci. Občas to bylo takový hezky snový, surrealistický a hlavně to bylo dobrý. Ze samotnýho Muncha jsem byl nemálo nadšen. Sedí mi ten jeho styl malby, témata a i ty barevný posuny, který dělá. Zkrátka paráda.

S Munchem byla spojená ještě výstava Egona Schieleho, kterýho jsem ale po předchozích zkušenostech radši přeskočil a šel se podívat na výstavu hraček, který si vyráběly děti z rozvojových zemí. Nevěřil bych, jak můžou bejt šikovný a kreativní. Z toho mála, co najdou (dráty, plechovky, bambus, dřevo) jsou schopný udělat úplně parádní hračky - motorky, auta, cisterny, vrtulníky a tak dál. Skvělý!

No a poslední, kdo byl s výstavou Edvarda Muncha spojen byl další norský expresionista Aksel Waldemar Johannessen. Ten nebyl tak dobrej jako Munch, některý obrazy mi trochu nesedly, ale některý měl naopak hodně dobrý. Dost častý téma byl vztah matka-dítě a nebo nějaká bída, žebráci a tak.

hodnocení: 8/10

impresionisti
Edvard Munch
Aksel Waldemar Johannessen
hračky z třetího světa

dub.o.net

2009-12-17T15:49:00.003+01:00

Výborná směs elektroniky a reggae. Na kytaru tu hraje jeden chlapík ze Švihadla a i ten černej zpěvák je od nich. A ten to reggae prostě umí. V první půlce to bylo dost elektronický, připomínalo mi to Asian dub foundation a hodně mi to sedlo. Jednoho by to málem dostalo do transu. V druhý půli zpomalili, zjemnili a začali hrát víc reggae, což bylo taky dobrý, ale ta první půlka byla zkrátka lepší.

Jediný, co mi moc nesedlo, byl malej blikající vánoční stromeček, to trochu kazilo atmosféru. Ale jinak dobrý.

hodnocení: 8/10

http://www.dubonet.net/

Divadlo Kufr - Tančíček Adušiadáši

2009-12-16T16:31:00.002+01:00

Žonglérsko-pohybové představení, ve kterém vystupuje naše Dáša Kuželka, tak jsem ji šel do toho mrazu na Zelňáku podpořit.

Začátek, kdy holky chodily s kufrem na hlavách byl dost dlouhej, stačilo by to tak poloviční a i tak by to bylo docela dlouhý. Pak kufr položily, schovaly se za něj a nechaly vykukovat jen ruce a nohy a hrály tam s tím dobrý divadlo. Spousta dobrejch nápadů tam byla.

Pak začaly konečně žonglovat. Nejdřív s jedním míčkem a pak postupně přidávaly. Měly to dobře vymyšlený, že se třeba trumfovaly, která zvládne lepší trik, nebo si dělaly "naschvály" míčky si přebíraly a podobně. Postupně takhle ukázaly velkou spoustu triků. Podobně to probíhalo i s kužely a diaboly. Nakonec Dáša potřebovala nějakýho silnýho asistenta, tak si vybrala mě a já se opět ocitnul na prknech, která znamenají svět.

hodnocení: 6/10

http://www.divadlokufr.net/

Traband

2009-12-09T10:37:00.004+01:00

Na tenhle koncert jsem se těšil jak malej. Traband jsem totiž neviděl na živo od té doby, co prodělal lehkou změnu posádky a velkou změnu stylu jízdy. Na novém albu Přítel člověka jede totiž o hodně klidněji a to mi sedí mnohem víc než jeho dřívější divoká jízda ve stylu dechno.

Celá jízda probíhala v poklidné, dalo by se říct až rodinné atmosféře. Šoféři byli v dobrý náladě, jen tubista a trumpetistka mi přišli trochu nezúčastněný, ale i tak odvedli dobrej výkon. Za to bubeník a kytarista a zpěvák měli hodně rozpovídáno, a to jak mezi sebou, tak s diváky. Příjemný to bylo.

Odstartovali dobře, hodně rychle, čímž dostali diváky docela do varu. Uprostřed trati trochu ubrali na plynu a hráli písničky z připravovanýho alba. Ale i ty diváci přijali dobře. Ve finiši vsadili na jistotu a zahráli jejich největší hity a diváci byli u vytržení. Akorát já byl trochu zklamanej, protože zahráli jen jednu písničku z jejich posledního alba a to jsem tam šel s očekáváním, že budou hrát hlavně z tohohle alba. Všechno napravili ale ve vítězném kolečku, kdy zahráli moje dvě nejoblíbenější písničky a to Vlaštovky a Milovanýho syna. Lepší závěr si neumim představit.

hodnocení: 9/10

http://traband.net/

Slam poetry 2009

2009-12-07T17:19:00.003+01:00

Po tom, jak jsem byl nadšený z loňského finále slam poetry, nemohl jsem si nechat ujít ani to letošní. Konalo se opět na Flédě, opět přišlo dost lidí a opět se ve dvou kolech utkalo osm slammerů z celé republiky. Vítěze určila porota složená z náhodně vybraných diváků, mezi které jsem v prvním kole patřil i já.

Nebudu tu hodnotit všechny soutěžící a jejich výstupy, protože si to všechno nepamatuju a navíc je to dobře zachycené zde. Spíš jen zmíním, co se mi líbilo, nelíbilo nebo jinak zasáhlo.

mrtvolné publikum - přišlo mi, že lidi byli málo vtažení, málo tleskali a projevovali své emoce, ať už na vystupující nebo porotce. nedomrlá atmosféra, kterou si finále takový akce nezasloužilo

Vladimír Vacátko - vítěz z roku 2006. nepostoupil z Brna, tak musel jet do Pardubic a tam už se mu to povedlo. bohužel se mu nepovedlo udělat nějakej posun dál ve stylu, ale i v tématech. trochu vykrádal sám sebe a kvůli jeho stylu, při kterym vypouští ve velmi rychlym tempu jednu myšlenku za druhou, nedává divákovi nejmenší šanci všechno pochytit a pořádně si to užít.

Miroslav Kynčl - úplný opak Vacátka. dává divákovi až moc prostoru. on je taková jemná duše, padaj z něj dobrý věci, ale neskutečně pomalu. v prvním kole to ještě docela zvládnul, ale druhý spíš promlčel a jen poslouchal, co na něj diváci pokřikují. mrzí mě to, ale byl největší zklamání večera

Ondřej Lidický - objev z Prahy, který postoupil na úkor takových velikánů, jako je Foll nebo Bláhovec. tak jsem byl zvědavej s čim se vytasí. bohužel skoro s ničim. druhý největší zklamání

Boo Czech - vystupoval jako poslední a tak už věděl, že nevyhraje (nezadařilo se mu v prvním kole), už mu na ničem nezáleželo a tak nám řekl, že jsme ho nepochopili, že on je ten, kdo určuje směr, řekl nám, že jsme mu u pr*ele a taky nás tam poslal. po uplynutí časovýho limitu si nechal pustit nějakej hip-hop a ještě něco zarapoval. trochu okoukal loňskou bláhovcovu slamerskou sebevraždu, ale tohle mě aspoň docela bavilo. spoustu lidí asi ne, ale mně to přišlo docela dobrý

Ondřej Macl - můj favorit už od prvního kola, vlastně už od loňska. má to dobře promyšlený, zajímavý slovní hříčky, není to úplně plitký, ale ani ne moc intelektuálně na výši. zkrátka takový jaký to má bejt. vyhrál zaslouženě.

Sci a Fi - hudební projekt slammerky Mashy. nejhorší zážitek večera. ty dvě holky hrály myslim na violoncello a na příčnou flétnu. to by docela šlo, ale když začaly zpívat, tak to bylo strašný. zpívaly naschvál blbě a asi si mysleli, že to bude vtipný. nebylo. jediný co to bylo, tak trapný a to hodně.

Jakub Žáček - prováděl celým večerem a prováděl dobře. kolikrát nějak reagoval na jednotlivé výstupy, byl vtipnej, dobře mluvil i tancoval.

malá interakce mezi soutěžícími - loni se hodně často stávalo, že si jeden soutěžící nechal inspirovat něčím, co řekl ten před ním a nějak na to reagoval nebo to jinak použil. to se letos skoro nestávalo. přitom mi tohle umění improvizovat přijde jako taková základní myšlenka slamu. škoda, snad zas za rok

Na prvních dvou místech se umístili moji favoriti, kterým jsem dal v prvním kole nejvíc bodů, takže jsem docházel docela spokojenej.

hodnocení: 7/10

http://www.slampoetry.cz/

Ušima podzimu

2009-12-06T17:29:00.002+01:00

V rámci brněnské Velké inventury odehrál Jakub Folvarčný jeho autorské představení Ušima podzimu, které už jsem jednou viděl. Proto jsem si ho teď dokázal užít ještě víc, soustředit se na určitý momenty a víc to prožít. Bylo to ještě lepší, než když jsem to viděl prvně. Jediný, co bylo hodně špatný, byl ten opilej kluk, kterej za mnou seděl a smál se i v těch nejvážnějších momentech.

hodnocení: 9/10

Poslední výstřel

2009-12-06T17:00:00.003+01:00

Po týdnu další parta z Krnova, která zatím hraje ve stínu Bratrů Orffových, což ale podle mě nebude dlouho trvat. Zpěvák a basák jsou z Bratrů Orffových, zbytek je povětšinou z jiných kapel, bubeník třeba z Photolabu.

Vůbec jsem je předtím neznal, ale o to větší bylo moje překvapení. Hráli veselý písničky s odlehčenými texty. Žádný hluboký myšlenkový pochody jako maj Bratři Orffové. Náměty písniček by se daly rozdělit do tří kategorií - o zvířatech, indiánech a lidech.

Hudebně to bylo takový příjemný, nic utahanýho, ale ani nic extra rychlýho. V několika písničkách byli docela punkový a byli v tom dobrý. Složení kapely bylo klasický, navíc měli ale harmonikáře, ale ne ledajakýho. Tenhle hrál na heligonku, tu jsem viděl takle naživo v akci asi poprvý. Kytarista si ještě občas vyměnil kytaru za mandolínu, takže další zpestření už tak pestrý hudby.

"Zapomeňte na to, kolik je vám let"

Na koncertu bylo hodně málo lidí, což mi vyhovovalo. Měl jsem svůj životní prostor a nikdo do mě nestrkal. Navíc tím vznikla taková rodinná a uvolněná atmosféra, kapela se bavila hodně jak mezi sebou, tak s diváky. Příjemný to bylo.

hodnocení: 8/10

http://bandzone.cz/poslednivystrel
(doporučuju Mrtvolu a Checkni dobrotu)

Emodrink z Elsinoru

2009-12-06T16:43:00.002+01:00

Nějak nevim, co o tom napsat. Hodně lidí mi říkalo, že to bylo dobrý a mám na to jít. Konec konců scénář napsal a jednu z hlavních rolí hrál náš učitel Josef Prokeš, tak jsem se docela těšil a šel. Vůbec mě to ale nezaujalo, nebavilo a hodně zklamalo.

Celkem nepovedená adaptace Hamleta, řekl bych. Místy mi to přišlo i docela trapný. Herecky to tak špatný nebylo, jen mě ze začátku zděsilo, jak hrál Zdeněk Filipec opilýho, hodně přehrával a nesedlo mi to. Naštěstí pak už opilej nebyl, tak to šlo. Prokeš vlastně vůbec nehrál, on se takle chová a mluví normálně, takže to bylo v pohodě. Marcel Brož, hrající Emoboye, dobrej jako vždycky a myslim, že si to docela užíval.

Jediný dva světlý momenty hry byly Emobáseň a Emotango. Ale to mi přijde docela málo na to, aby na to člověk šel...

hodnocení: 3/10

http://www.napric.cz/cs/divadlo/emodrink-z-elsinoru

BAF

2009-11-30T18:56:00.003+01:00

Na brněnském výstavišti se konal první ročník veletrhu umění Brno Art Fair (BAF) a tak jsem to šel omrknout.

Moc jsem nevěděl, co od toho čekat a jak to bude vypadat. Představoval jsem si to něco jako velkou výstavu. Nakonec to byl úplně obyčejný veletrh, v jednotlivých stáncích se prezentovaly různé galerie a muzea, převážně z Brna a Prahy. Bylo tam i pár zahraničních galerií, tušim že z Berlína a Bratislavy. Stánku nebylo moc, celý se to vešlo do jednoho pavilonu. Ale i tak to docela stačilo.

Každá galerie si totiž přivezla tolik obrazů/soch, co se do stánku vešlo a tak toho tam bylo opravdu dost. Tenhle styl vystavování mi moc nevyhovoval. Bylo to strašně moc nahečmaný na sobě, nemělo to potřebnou úroveň a nebyl na to dostatečnej klid. Největší problém jsem měl s tím, že vedle sebe visely obrazy z úplně jiných směrů. Moderní umění vedle impresionismu a tak. Mám radši, když si zvyknu na danej styl a pak si hodnotim v rámci toho stylu, co je dobrý a co ne. Tohle věčný přepínání z jednoho stylu do druhýho bylo fakt na nic.

Takže celkově jako výstava nic moc, jako veletrh docela dobrý. V tý záplavě obrazů a soch jsem ale objevil pár dost zajímavejch věcí. Až bude čas, tak tenhle příspěvek doplnim i o fotky.

hodnocení: 6/10

http://www.bvv.cz/baf

Eggnoise

2009-11-28T19:36:00.004+01:00

Jako každoročně, i letos jsem zavítal na jeden z dvojice koncertů, které Eggnoise hrají před Vánocemi ve Staré pekárně. Tentokrát jsem šel až na ten druhý a bylo to dobře. Nebylo už tolik lidí, takže první půlku koncertu se dalo dokonce i normálně dýchat.

Loni přijeli s novým basákem, letos s novým bicmanem, ale ráz kapely zůstal nezměněný. Pořád to je ta parta lidí, na které je vidět, že ji hraní baví a vystoupení si užívá. Komunikují jak s diváky, tak hlavně mezi sebou, pořád se na sebe dívají, smějí se zkrátka jim to celkově šlape. Akorát se mi zdálo, že nebyli mezi skladbami tak vtipní, jako bývali dřív. Snad příště.

Kromě starých a osvědečených písní zahráli i čtyři nové, ty mě ale moc nezaujaly. Bohužel se nesou ve stylu, který na pár písních ukázali už na posledním albu. Začnou hrát nějakou jemnou, klidnou a za srdce beroucí písničku a když je člověk v tý nejlepší náladě, začnou do toho neskutečně řezat a celou atmosféru písně, kterou do teď budovali, rozbijou. V tomhle jsou přeborníci, bohužel. No a nejvíc si to u mě rozhodili tím, když do mojí oblíbený písničky (Home) dali neskutečně dlouhý a celkem nudný bubenický sólo. Ale jinak byli dobrý.

hodnocení: 7/10

http://eggnoise.cz/

Bratři Orffové

2009-11-26T17:31:00.005+01:00

Ještě nikdy jsem je neviděl na živo, před rokem jsem je prošvihnul, takže teď nešlo jinak, než jít. A tak jsem šel.

Na začátku byli bratři jen tři, ale postupně se odněkud vynořovali další a další sourozenci, až jich nakonec bylo všech sedm. Hned z kraje vystoupení dali Na hadím ocase, ve který udělali takovou reggae mezihru. Pěkný zpestření jinak klidný písničky. V průběhu koncertu zahráli snad všechny písničky z alba a navíc i několik nových. Některý z nich mi na ně přišly nezvykle rychlý, ale nakonec proč ne. Ospalejší diváky to aspoň probralo. Jediný, co si mohli dopustit (a co já jim neodpustim) byla zrychlená verze Sovy. Ta se mi takhle fakt nelíbila.

Jinak ale hráli přesně to, co jsem chtěl a na co jsem se těšil - pomalé a uklidňující písničky. Občas v nich trošku tlačili na pilu, ale to nevadilo. I tak mě dokázali dostat do stavu, kdy jsem na všechno zapomněl a nechal se jen unášet skvělým hlasem zpěváka a jejich parádními texty. Zkrátka to bylo úplné pohlazení po duši, dvě písničky mě dokonce unesly natolik, že jsem se úplně dojal.

Jediná škoda byla, že mají tak málo písniček a hráli tak poměrně krátce. Dali sice asi tři přídavky, ale i tak toho nepředvedli tolik, kolik bych chtěl.

hodnocení: 9/10

http://www.bratriorffove.net/

Bicykl a Bedna odložených hraček - dvojkoncert v Café Práh

2009-11-25T13:29:00.003+01:00

Bicykl
Po pravdě řečeno, moc jsem je neposlouchal, skoro celý jsem to prokecal. A nebyl jsem sám. Byla to kapela dobrá tak na dokreslení atmosféry, přesně jako tomu bylo tady. Ale když už jsem je poslouchal, tak nehráli špatně. Hrál tam kluk na kytaru a kluk na trubku. Poslouchat se to až na výjimky dalo. Víc se mi líbilo, jak hrál ten kytarista, než trumpeťák.

Bedna odložených hraček
Brněnská kapela, která hraje takovej alternativní rock. Co je ale hlavní, na basu v ní hraje náš pan učitel Jan Mikota! Proto bylo mou povinností jít ho podpořit. K mému překvapení v kapele občas i zpívá a musim říct, že poměrně slušně. V jedné písni dokonce nasadí vychlastanej hlas, kterej k jeho drobné postavě vůbec nesedí, ale zní to fakt dobře.

Kromě něj se o zpěv starají ještě dvě zpěvačky a docela jim to ladí. Sestavu dál doplňují dva kytaristi a bicman. Tohle seskupení už zaujalo publikum o dost víc, než Bicykl. Bylo to určitě i tím, že značná část diváků byli jejich známí a kamarádi. Ti vytvořili slušnou atmosféru a kapelu několikrát potěšili vícehlasým "hobluj!". Poslední dvě písničky byly tak dobrý, že jsme se dokonce zvedli ze židlí a šli tancovat. Pan učitel měl z nás velkou radost.

hodnocení: 6/10

http://bandzone.cz/bicykl
http://www.bedna.info/

Cooltourbus

2009-11-25T12:23:00.004+01:00

Plakát této hry lákal diváky na to, že ještě nezažili, aby se představení odehrávalo v autobuse. Já už to zažil, líbilo se mi to a tak jsem neváhal a šel se podívat, jaké bude tohle. Navíc to režíroval Robert Král, jeden z našich učitelů, takže to byl další důvod proč jít.

Už před začátkem mi bylo jasný že tohle bude úplně jiný než můj první divadelně-autobusový zážitek. Tenhle autobus totiž během hry brázdil Brnem a přilehým okolím. Po nástupu do autobusu splněných přání jsem byl dost rozpačitej, protože nikdo z herců nehrál, byla puštěná jen předem namluvená audiostopa, která zachycovala, o čem přemýšlí asi pětice cestujících. Po chvíli ale začali hrát i herci a mně spadl kámen ze srdce. Během celé hry se střídaly chvíle, kdy herci nehráli a jen jsme slyšeli, o čem přemýšli a chvíle, kdy vstupovali do děje a začali jednat. Tenhle nápad se mi dost líbil.

A proč jsem o autobusu mluvil jako o autobusu splněných přání? Všechno, co si v tomto autobusu hlavní hrdinové přáli, se totiž stalo. Dočkali jsme tak například i Michaela Jacksona v podání Marcela Brože, který si roli opět užíval a perfektně zvládl. Nakonec to dopadlo tak, že si postupně přáli, aby někdo z autobusu umřel, a tak všechny postavy, kromě Michaela Jacksona, který úmrtí zajišťoval, umřely.

Hra se mi líbila, bylo to něco novýho a neobvyklýho, bylo to i vtipný, škoda jen, že už se to asi nikde nebude hrát.

hodnocení: 8/10

http://www.napric.cz/cs/divadlo/kulturbus

Nightwork

2009-11-20T23:29:00.006+01:00

Ačkoliv tahle partička hrála v Metru, neodolal jsem a rozhodl se na ně jít. Jednou jsem je na živo prostě vidět musel. Přišel jsem na poslední chvíli, takže Metro už bylo (jako vždy) narvaný k prasknutí, takže jsem zabral pozici úplně vzadu, hned u vchodu. Ale neva, je to tam malý, takže jsem i tak viděl dobře.

Kapelu asi všichni znáte, takže ji moc představovat nebudu. Jsou to mladí kluci, povětšinou herci a hrají ve složení bicí, kytara, basa, klávesy a do toho přizvukují dva zpěváci. Sami se definují něco ve stylu discofunky a myslim, že to splňují naprosto přesně.

Koncert zahájili laciným trikem ve stylu "máme rádi Brno a Kometu", čímž si získali poněkud tupé a stádovité publikum (viz dále), a několika písněmi ve stylu funky, ve kterých mi hodně připomínali Monkey Bussines. Bylo to stejně rytmický a taky hodně taneční. Ostatně na konec pak v jedné písni použili i část jejich písničky Saturday night is over. Nezůstali ale jen u funky, sjeli snad všechny možný žánry od disca, přes reggae až po R'n'B a rap. Zkrátka jsou to kluci slušní (snad po každé písničce v první půlce koncertu Vojta Dyk popřál dobrý večer), schopní a šikovní, a tak zvládaj docela dobře i improvizovat. To ukázali když zahráli Kometa Brno raggae, čímž dostali publikum úplně do varu.

Ale to kapele nestačilo, tak začali přidávat předělávky osvědčených hitů. Použili Michala Davida, Evu Pilarovou, ústřední melodii Hvězdných válek, myslim že i něco z Pink Floydů a nakonec připomněli i Michaela Jacksona. Nezapomněli zahrát ani své dva největší hity, Globální oteplování, které věnovali speciálně pro hráče Komety (publikum zachvátilo úplné šílenství) a Máju. Obě písničky si trochu upravili tak, že končily v rytmu SKA, což bylo příjemné zpestření.

Na úplný závěr jsme dostali lekci arobicu s názornou ukázkou cviků, a přišel dokonce i Batman.

Koncert mě docela potěšil, byl takový, jaký jsem očekával, že bude a mít o něco lepší náladu nebo bejt trochu picnutej, tak tančím a skáču celou dobu. Byl to zkrátka jeden velkej proud zábavy. Navíc kvalitní zábavy, protože Vojtěch Dyk zpívá skutečně dobře, nejvíc obdivuju, jak zvládá ty výšky.

hodnocení 8/10

http://www.nightwork.cz/

Čistírna; Jiří Vavřina

2009-11-15T23:48:00.003+01:00

Čistírna
Současná groteska německé provenience. Je na ni moc pěknej plakát, hrajou tam herci, který mám docela rád, tak jsem se i těšil, že to bude dobrá zábava. Celá hra se točí okolo toho, že dva chlápci chtěj vyloupit trezor, skrytý za čistírnou, a do cesty jim vstupujou různý překážky a celý by to mělo být komický. Do toho se ještě přimíchá holka, takže tu je i romantická linka. Komično se nekonalo, celý to bylo spíš trapný a to jak to dopadne s tou holkou bylo už tak od půlky celkem jasný.

V programu avizovali, že se dočkáme i písně Michaela Jacksona, tak se i stalo. Ovšem nic jsem z ní neměl, protože když ji hlavní hrdinové zpívali, přišla na podium tlumočnice a prováděla simultánní překlad. Nebylo rozumět ani zpěvu, ani překladu. Michaela jsem přetrpěl a doufal, že nic horšího už nepřijde. Jak jsem se mýlil... Korunu tomu všemu nasadili, když na podium přiběhl Santa Claus a začal zpívat nějaký vánoční text na hudbu Highway to hell od AC/DC. Tady jsem ztratil veškerý naděje a to představení u mě nadobro skončilo. Já se za ty herce normálně styděl a litoval je, že v něčem takovym musej hrát. Závěrečnej Karel Gott a jeho Trezor byl po Santovi vlastně úplnej balzám na duši. Celkově ta hudba, která tam byla mi moc nesedla. Mezi jednotlivými scénami tam pouštěli něco, co znělo jako big band, ale v rockovějším podání. Divný to bylo.

A závěrečnej potlesk, i když bylo plný divadlo (byla to teprve 2. premiéra), byl takovej nedomrlej a vlažnej. Vůbec z něj nebylo cítit, že by z toho byli lidi nadšený, jako to bejvá cítit u jiných kusů. Tak aspoň nejsem sám, komu se to nelíbilo.

hodnocení 3/10 (2 za 2 vtipný momenty a 1 za povedenej plakát)

Jiří Vavřina
O přestávce během představení jsem se jako obvykle zašel podívat do foyer na výstavu. Doufal jsem, že si spravim chuť aspoň tady. Jak jsem se mýlil... Už když jsem viděl první obraz, říkal jsem si, že něco není v pořádku. A tak jsem zbytek už jen proběhnul, abych se ujistil, že tohle se mi fakt nelíbí. Zářivé barvy, krásní lidé v nádherných kostýmech. Kýč, kýč, kýč. Schválně jsem se šel ještě podívat, co o něm píší na plakátu u vstupu. Nějký historik umění ho přirovnával k renesančním mistrům. Nevěřil jsem vlastním očím a radši se vrátil zasednout do sedačky a bláhově doufat, že druhá půlka představení bude lepší.

hodnocení: 1/10 (aspoň mě to donutilo projít se a taky vim, že na Vavřinu už příště ne)

Omlouvám se za délku příspěvku, ale i tak jsem nenapsal všechno, co mi dnes po představení leželo na srdci. Dalo se toho napsat ještě mnohem víc. Bohužel.

Závodní ovce a Barevný nátěr

2009-11-14T23:07:00.003+01:00

Na Starý pivovar přijely zahrát tyhle dvě téměr neznámé kapely, ale jelikož mám teď objevitelskou náladu a navíc v Barevném nátěru hraje kamarád z fakulty, tak jsem na ně zašel.

Závodní ovce
Ty jsem předtím vůbec neznal, akorát jsem si je pustil na Bandzone, kde mě zas tak nezaujali. Naživo to bylo ovšem něco úplně jinýho. Parta třicátníků z Písku předvedla dobrou show. Byli to takový pohodový kluci, který spolu na podiu dobře vycházeli a ladili. Sami se charakterizují jako směs žánrů od blues, přes folk až po rap, ale já tam cítil, aspoň v první půlce, hlavně ten blues. A hráli ho hodně dobře, trošku ho zrychlili, řízli ho troškou funky a bylo to prostě dobrý. Nad očekávání mě bavili. Dokonce zahráli i upravenou verzi Lady Carneval od Karla Gotta! V druhý půlce začali v některých skladbách rapovat, a to jim moc nesedělo, spíš vůbec. Škoda. Ale i přesto jsme nakonec společnými náklady koupili jejich CD, které mě potěšilo jeho obalem. Jsou tam totiž moje boty!

Barevný nátěr
Začínající skupina mladých kluků, hrající alternativní rock. V textech se věnují jak jejich každodenním problémům, holkám, prorážením do rádia, cestování a dalším věcem, tak i třeba politice, čímž mě docela překvapili. K tak mladým klukům mi to moc nesedělo, ale líbí se mi, že se zajímají i o závažnějsí problémy. Zpěv mi přišel trochu slabší, ale to vůbec nevadilo, protože z se jinak podia na publikum valil proud rázné muziky a tak jsem si na ně v mírném alkoholovém opojení dobře zaskákal a vyřádil se. Zábava dobrá.

http://bandzone.cz/zavodniovce
http://bandzone.cz/barevnynater

hodnocení: 7/10

Milostný trojúhelník

2009-11-14T22:46:00.003+01:00

Pavel Liška, Martin Zbrožek, Josef Polášek. Tito tři známí herci zavítali i do Pardubic, aby zde předvedli autorské představení Milostný trojúhelník. Známí herci, recenze na to byly docela zajímavé, tak jsem se těšil a očekávání byla vysoká. Navíc při tomto kuse dost improvizují a tak je každé představení jedinečné.

Jestli v některých recenzích hru nazývali Milostný trojúhelník (čtyřúhelník), tak já bych se nebál to označit minimálně za osmiúhelník. V postavách byl neskutečný zmatek. Odhadem takových osm až deset postav je na tři herce opravdu moc a tak každý herec hrál co chvíli jinou postavu. Navíc to nemělo pořádný děj, spíš jen nahodilý sled scén a dialogů. Přišlo mi, že si museli dobře šlehnou před tím, než něco takovýho vymysleli.

Každopádně, i když mi to nedávalo vůbec žádnej smysl, zábava to byla docela dobrá. Improvizovali opravdu hodně, několikrát se na jevišti dokonce vzájemně tak překvapili, že se museli začít smát. Navíc dobře pracovali s prostorem, především hodně šikovně použili otočné jeviště. No a herecký výkony taky dobrý, Zbrožek tam dělal takovýho šaška a baviče, Liška s Poláškem seriózně hráli.

Z divadla jsem odcházel totálně zmaten, ale s pocitem, že to bylo vlastně docela dobrý. Asi bych to potřeboval vidět aspoň ještě jednou, abych se v tom trošku zorientoval a pochopil, o co vlastně šlo.

hodnocení: 6/10

Mary and Max

2009-11-02T10:17:00.002+01:00

Animovaný film, který vypráví o přátelství osmileté australské holčičky a čtyčiačtyřicetiletého newyorčana. Každý má své problémy, Mary je obtloustlá a ošklivá, Max trpí aspergerovým syndromem a ani jeden z nich nemá žádné kamarády. Neznají se osobně, píší si jen dopisy, ve kterých líčí své trable a snaží se poradit jak vyřešit trable toho druhého. Během toho jsou nenásilnou formou představeny všechny problémy spojené s aspergerovým syndromem. Film je celkově natočen velmi jemně a citlivě, dokonce mě během celého vyprávění dokázal několikrát dojmout.

Druhá stránka filmu je samotná animace. Tvůrci zvolili výbornou formu stylizace, která mi přesně sedla. Figurky jsou udělané z plastelíny a myslím, že se jim charaktery podařilo vytvořit dokonale. Další věc, která mě hodně zaujala je ta, že vše, co se odehrávalo u Mary v Austrálii bylo barevné, zatímco u Maxe bylo všechno černobílé. Všechno, kromě věcí, které mu poslala Mary. Dokonalost sama.

Tohle byl jeden z mála filmů, kterej mě v poslední době fakt zaujal, bavil, nadchnul a jsem z něj naprosto unešenej. Kdo to neviděl, jako by nebyl.

hodnocení: 10/10

http://www.csfd.cz/film/253387-mary-a-max-mary-and-max/

Take Nord Shape

2009-10-30T23:13:00.003+01:00

Dům umění města Brna pořádá výstavu Take Nord Shape - Severská vize architektury a designu a tak jsem neváhal a vyrazil do Domu pánů z Kunštátu objevovat, jak se žije na severu.

Architektonickou část reprezentovala autorská dvojice Dagur Eggertsson a Sami Rintala, jejichž tvorba mi většinou připadala spíš jako snaha na něco upozornit (vykácení kusu lesa za účelem výstavby sjezdovky), než přicházet s novými nápady, co se architektury týče. Ale i tak tu bylo pár zajímavých věcí. Nejvíc mě uchvátil grafický beton. Technologie velmi jednoduchá na výrobu, přesto se začala používat až v roce 2000. Pomocí grafického betonu je možné snadno, hezky a trvale ozdobit jinak nudnou fasádu domu.

Designérskou část reprezentoval Samuli Naamanka, a musím přiznat, že se mi jeho věci hodně líbily. Především poslední část výstavy, kde byly židle. Některé z nich byly opravdové skvosty, jednoduché, designově čisté, elegantní a skladné.

I když jsem byl z výstavy (hlavně designu) docela nadšen, nejlepší zážitek jsem měl z exponátu, který vůbec nepatřil do Take Nord Shape. Jedná se o velký válec, do kterého se dá vstoupit aslouží pro přesun mezi dvěma místnostmi. Bylo to tak dobrý, že jsem musel jet dvakrát. Takže jestli váháte, jděte tam aspoň kvůli tomuhle.

hodnocení: 7/10

http://www.dum-umeni.cz/cz/vystava/take_nord_shape

Renesance

2009-10-25T23:10:00.002+01:00

Francouzský animovaný hraný film. Pro představu nutné aspoň kousek vidět. Postprodukčně podle mě nesmírně náročný film, ale to jsou s vizuální stránkou filmu nejspíš jediné věci, které na tom filmu obdivuju.

Po vizuální stránce to bývá přirovnáváno k Sin City, ale tenhle film je někde úplně jinde, mnohem dál ve stylizaci. Celé je to převedené je do černých, bílých a místy šedých ploch. Hodně si tam vyhráli se světly a stíny. Parádně maj udělaný především odrazy v zrcadlech a oknech.

Dějově to není moc zajímavý, obyčejná pátračka po nějaký holce, a protože to je z budoucnosti, zasahuje do toho všemocná organizace starající se o lepší život. Jediná zajímavá mi tam přišla Paříž budoucnosti se všemi těmi technickými vymoženostmi, co tam měli.

hodnocení: 6/10 (ale jen kvůli výborný vizuální stránce filmu)

http://www.csfd.cz/film/222866-renesance-renaissance/

John Irving - Svět podle Garpa

2009-10-25T17:23:00.003+01:00

Nevěřil jsem, že sem někdy napíšu něco o knížce. A přece se tak děje. Svět podle Garpa na mě totiž zapůsobila tak, že to sem musim dát. Bylo to tak silný, že ani nevim, co o tom napsat. Takže řeknu jen to, co by řekl T. S Garp.

No páni!

hodnocení: 10/10

Jan Budař a Eliščin band

2009-10-23T19:03:00.003+02:00

Po dvou letech jsem opět vyrazil na Jana Budaře a jeho kapelu, opět do Alterny. Jelikož jsem přišel pozdě, zbylo na mě místo už jen v první řadě, tak jsem neváhal, zasedl a netrpělivě vyčkával, až to vypukne.

Čekal jsem podobnou zábavu, jakou předvedla Ester Kočičková, ale nic takového se nekonalo. Tohle bylo mnohem lepší, nepřetržitý proud zábavy. Stejně jako na Ester Kočičkové je i na Janu Budařovi vidět, že je to hlavně herec, a tak umí publikum zkrátka zaujmout, získat si ho, komunikovat s ním a mezi písněmi i během nich ho královsky bavit.

Bavič to je vskutku dobrý, zpěvák už tak dobrý není. To ale nevadí, vynahrazuje to aspoň zajímavými tanečními kreacemi a tak se v záplavě hudby a té podívané poněkud bídný zpěv lehce ztratí. Ze sestavy violoncello, kontrabas, bicí, kytara a piano, mě nejvíc zaujal kytarista. Dával zajímavý rytmy, fígle, hříčky a finty. Šikovnej byl.

Hráli jak písničky ze starý, tak i z nový desky. Tu sice nemám naposlouchanou a tak jsem některý písničky slyšel prvně, ale i tak se mi líbily dost. Zahrál většinu mých oblíbených písniček, takže jsem odcházel spokojen. Navíc jsem si při Tanečníkovi doslova vytancoval narozeninovou čepičku, kterou měl při té písničce na hlavě a následně jsem si ji nechal od kapely podepsat.

hodnocení 9/10

Právnické ochotnické divadlo - Leona si pospíšila

2009-10-21T14:46:00.003+02:00

Tohle byla taková ta klasická komedie z rodinného prostředí, lehce potřeštěná, nijak moc zamotaná. Ve zkratce šlo o to, že Leoně se mělo naroditdítě už 8 měsíců po svatbě, tak se tam tak řešilo, jak k tomu došlo, a tak. Hra sama o sobě průměrná, místy jsem se i docela zasmál. Herecké výkony odpovídaly ochotnickému divadlu, občas přehrávali, občas nedohrávali. Ale aspoň to mělo neočekávaný konec.

hodnocení: 5/10

http://www.divadlo.law.muni.cz/

Trio de Janeiro

2009-10-21T10:45:00.004+02:00

Původně jsem na tuhle záležitost ani nechtěl jít, ale jelikož jsem dostal lístek zdarma, přišlo mi líto nechat ho propadnout a tak jsem nakonec šel.

Jedná se o skupinu mladých hudebníků, kterou táhne malinká zpěvačka s kubánskými kořeny. A právě ta je nejspíš nasměrovala k latin-jazzu, který hrají. Ačkoli je tak malinká, má neskutečně silný hlas. Nezpívala zas tak moc, u hodně písní dělala jen nějaké nanana lalala, nebo nezpívala vůbec, ale když už zazpívala, tak mě to docela bralo. Navíc zpěv občas proložila rapem, takže další zpestření.

Jejich hudba byla plná energie, radosti, bylo to hravé a zábavné. Bylo vidět, že si v kapele dobře rozumí a vystoupení si užívají. A tuhle pohodu dokázali na publikum (nebo aspoň na mě) přenést, takže jsem se celou dobu náramně bavil. A aby ttoho nebylo málo, tak mě bavili ještě tím, že si do několika písní půjčili známé motivy a hráli si tam s nima. Jeden příklad za všechny: Mahnahmahnah.

hodnocení: 8/10

http://www.triodejaneiro.cz/

Karel Jaromír Erben, Jakub Folvarčný a Martin Bakeš

2009-10-17T10:00:00.003+02:00

Až z daleké Prahy přijel do Brna Jakub Folvarčný se svou hrou Karlova a Jaromírova pohádka. A protože předchozí setkání s Jakubem mě nezklamaly, tak jsem se na něj vypravil i tentokrát, ovšem s pocitem, že už konečně musí nějaké to zklamání přijít, protože ten člověk přece nemůže pořád vymejšlet tak dobrý věci.

Tentokrát si po svém upravil pohádku Jabloňová panna od K. J. Erbena. Byla plná pohádkových klišé, symbolů i symbololů. Stejně jako v předchozích představeních si vystačil s minimem rekvizit, tentokrát mu postačil kufřík s gramofonem, několika deskami, tři jablka, korálky a kousek drátku a zahrál s tím úplně všechno, možná ještě víc. Měl to zkrátka prachytře vymyšlené a bylo to převelekrásné. Zdálo se mi, že se v téhle hře stylem a hlavně mluveným projevem (spousta slovních hříček a srandiček) trochu přibližoval Jiřímu Jelínkovi, což mi ovšem vůbec nevadilo, naopak mě to o to víc bavilo.

Ke konci představení si přece jen nevystačil sám a potřeboval k sobě ještě jednoho herce. Volba padla na mě, a tak jsem si zahrál hlavní vedlejší roli. Teda vlastně dvojroli!

Závěrem musím říct, že ani tentokrát se žádné zklamání nekonalo, právě naopak. Poznal jsem ho v úplně novém světle. Takže příště na něj jdu zase.

hodnocení: 9/10

Les Yeux de la Téte - koncert chaotického charakteru

2009-10-15T12:02:00.008+02:00

Na Starou pekárnu už podruhé dorazila tříčlenná francouzská formace Les Yeux de la Téte a tak jsem se vypravil objevovat dosud neobjevené. Podle toho, co měli na myspace jsem se hodně těšil, znělo to fakt dobře. Avšak už při příchodu skupiny na podium nebylo něco v pořádku. Byli jenom tři, i když podle fotek jich mělo být tak pět. A po prvních několika písních mi bylo jasné, že tohle je jiná kapela, než jsem doma poslouchal. Později jsem dohledal, že existují dvě kapely se stejným názvem.

Tato kapela vystupovala ve složení bicman, saxofonista a basák. Žánr, který hrají, oni sami charakterizují jako jazzpunk a myslím, že trefnějši pojmenování ani vymyslet nejde. Mělo to pro mě jazzovou zmatečnost, chaotičnost a neuspořádanost, akorát to bylo celé přitvrzené a řízlé punkem, navíc místy lehce experimentální. Nejvíc mě bavil baskytarista, který hrál způsobem, jaký jsem doposud neviděl. Měl sice basovou kytaru, ale hrál na ni, jako kdyby v ruce držel elektrickou. Žádné brnkání tónů, ale normálně si dával akordy a midlil do toho o sto šest.

Celkově jsem odcházel se smíšenymi pocity. Neslyšel jsem sice to, na co jsem se tolik těšil, ale zase jsem objevil něco úplně nového, co jsem doposud neznal. A zas tak špatný to taky nebylo.

hodnoceni: 6/10

http://www.myspace.com/lesyeuxdelatete (ty jsem očekával)
http://www.myspace.com/lesyeux2latete (ti přijeli)

Ester Kočičková & Lubomír Nohavica

2009-10-08T10:46:00.002+02:00

Ester Kočičkovou neposlouchám, neznám, nevěděl jsem, co od ní čekat. Jen jsem věděl, že na ni musím jít. Vyplatilo se. Na klavír ji doprovázel Lubomír Nohavica, který občas vypomohl i zpěvem. Ve svých textech nevyhýbá žádným tématům. Neušetřila Ivetu Bartošovou ani Karla Gotta (v písni O hezkých věcech zpívá Gott, ne Bůh, z připravované desky) nebojí se mluvit o nevymazlenosti žen a nezalekne se ani tématu menstruace a revoluční věčně suché vrstvy dry weave.

Zahrála prý hodně z jejích hitů, ale dala i nové kusy z připravované desky. Ta bude celá v dechovkovém duchu, a tak s Lubomírem Nohavicou předváděli zdatnou parodii na Evu a Vaška. Jednotlivé písně prokládala občas dost dlouhými průpovídkami, ale nutno říct, že velmi vtipnými a ani to vlastně nebylo na škodu. Je vidět, že to herečka a publikum si zkrátka dovede podmanit.

Celkovej dojem z koncertu mám dobrej, snad si i seženu nějaký její desky. I když se na jevišti tváří jako sebevědomá a vcelku nepřístupná žena, tak je to docela milá paní. Dokonce se s náma po skončení i vyfotila.

hodnocení: 8/10

Zahájení sezony na Starém pivovaru

2009-10-04T23:16:00.004+02:00

Na Starém pivovaru se zahajovala už 3. seznona a tak na programu za pouhých 33,- byly 3 kapely, plus jedna jako bonusová. Ani jednu kapelu jsem jaktěživ neslyšel, ale zdálo se mi to jako férová nabídka a tak jsem se jal objevovat dosud nepoznané.

Cyber Nashville
Přišel jsem pozdě, hráli jako první, takže o týhle kapele pořád nic nevim.

Ladiči Čumba blues band
Přišel jsem pozdě, stihl jsem asi 2 písničky. Blues dobrej, akorát chlápek moc neuměl zpívat, tak radši mluvil. A to bylo docela dobrý, sice to byl takovej pobuda, ale dal se poslouchat. Dohromady to překvapivě fungovalo.

GronKjor
Tahle kapela mě naprosto uchvátila. Všichni její členové byli dost zajímavý osobnosti a přitom dohromady působili ucelenym dojmem. Co se hudby týká, tak se poměrně úspěšně pokoušeli o takovej ten světovej zvuk, jak já tomu říkám. Texty anglicky, hudba docela tvrdá, místy až moc. I když tohle normálně neposlouchám, tak teď jsem měl na něco takovýho náladu a naprosto mě to strhlo, až jsem si z toho koupil jejich CD.

Myši
Když nakráčeli na podium, myslel jsem si, že to bude něco jako DVA, akorát ve více lidech. Hodně se jim stylem přibližovali, hlavně zpěvačka byla dost podobně postrojená, jako Bára ze DVOU. I po první písničce jsem si to ještě pořád myslel, ta mě nadchnula a navnadila k dalšímu poslechu. Pak to ale sklouzlo k balkánský dechovce ve stylu Ahmed má hlad, a tim u mě docela klesli. I když se teda snažili to různě oživovat a zpestřovat, tak mě to zas tolik nebralo. Ale pár kusů měli dobrejch, to jo.

Digital masox

2009-09-22T22:47:00.003+02:00

Tak tahle vernisáž byla fakt maso. Nic pro vegetariány. Ve zkratce zahájení proběhlo asi takhle. Lehký striptýz, porcování masa, čtení jmen vystavujících, mletí masa, neustálé kvičení prasat. Víc nemá smysl to popisovat, tohle je třeba zažít. A pak už nějaký ten kulturní program o který se postaral mladý klavírista a žonglér Yufi.

A teď k výstavě samotné. Jedná se o obrazy převážně studentů FVU, které vznikly za pomoci počítače. Najít se tu dají jak obrazy, které jsou vytvořeny čistě jen počítačovými algoritmy, tak i fotografie, do kterých je jen doplněn nějaký počítačem vytvořený prvek. A právě tyhle fotografie mě zaujaly nejvíc, zbytek mi přišel celkem nudný.

hodnocení: 6/10 (ale tak vysoký jen kvůli Yufimu, ten byl dobrej)
doporučení: jestli jste nikdy počítačový umění neviděli, tak běžte
http://www.napric.cz/cs/vytvarno/digital-masox

Fresh Film Walk

2009-09-18T00:12:00.004+02:00

- svěží filmová procházka, přesně takový to bylo
- jeden projektor, dvě hodiny, tři místa, deset filmů, asi třicet lidí
- vítězný a divácky oblíbený filmy z posledních Fresh Film Festů
- animované : hrané -> 8:2
- animační techniky - klasická kreslená, pixarovská, loutková...
- neobvyklý náměty od pohádkových, přes srandovní, po nechutný
- spousta skvělých nápadů

hodnocení: 8/10
doporučení: jestli to bude ve vašem městě, jděte

přikládám odkaz na jeden z filmů, kterej se mi dost líbil
http://www.youtube.com/watch?v=gC9okmzKOhA

Velká inventura

2009-09-17T15:22:00.006+02:00

Putovní divadelní festival nezávislé tvorby, dorazil ve dnech 11. - 12. 9. i do Hradce Králové, tak jsem se šel podívat. A dobře jsem udělal. Akce to byla vyvedená, takže tu je výběr toho nejzajímavějšího (skoro všechno)

Divadlo DNO - Hamlet
Hamlet ve stylu Jiřího Jelínka - loutky, slovní hrátky, sranda i vážná rovina - klasika. K tomu všemu hodně nečekaný zvrat na konci, kdy se divák doví, že je všechno úplně jinak. A aby toho nebylo málo, tak si do toho puští rádio. Nechápu, jak to měli udělaný, ale hrály jim tam písničky, který se jim do toho hodily a dokonce končily ve správnou chvíli.

DVA
Tady už jednou zmiňované seskupení. Všechno zůstalo při starém, jen si přibrali kluka, který jim tam přes meotar dělal projekci v přímém přenosu. Kreslil, používal předem připravené grafiky, barevné folie a tak různě. Hodně zajímavé a inspirativní to bylo.

Vojta Švejda - Arktický Robinson, aneb neuvěřitelná putování Jana Eskymo Welzla
Vyprávění o českém cestovateli, který dobyl severní pól a stal se z něj náčelník Eskymáků. Pro děti výborné představení, které se odehrává uvnitř jurty. Nenásilnou a zábavnou formou se tu dovídají o cestování, lovu, obchodu s bělochy a ostatních nástrahách každodenního života eskymáků.

Teatro Matita - Pozor, los!
Příběh o slepici Žofce, trpaslíkovi, losovi, holčičce, o porozumění mezi lidmi a zvířaty, o osudu jedince. Slovinec Matia Solce opět předvádí svůj um s neobyčejně jednoduchými loutkami, aneb jak z minima vytěžit maximum. Navíc přidává i svůj typický humor, takže představení je o to zábavnější. Představení prokládá písněmi a hrou na tahací harmoniku, na podomácku vyrobené bicí ho doprovází, a o zvukovou stránku celého představení se stará, Chillan Fernando NANO Stern.

Pro mě jedno z nejlepších představení festivalu.

Heidy und Klum - Vertigo
Tak tohle jsem vůbec nepochopil. Dvě holky tam říkaly nějaký úryvky z děl Virginie Wolfové, většinou mluvily současně, takže nebylo pořádně rozumět ani jednomu. Mělo to akorát dvě pozitiva - bylo to dost krátký a jedna z těch holek byla dost pěkná.

Folkoholics
Matia Solce a Fernando NANO Stern podruhé, tentokrát ale koncert. Matia na harmoniku, Fernando na housle. Dohromady jim to náramně šlapalo. Jak už název napovídá, hráli folklór. Sjeli to od Ruska přes Balkán, Maďarsko, Rakousko až po Chille. Největší úspěch slavila písnička Kdyby byl Bavorov ve zrychleném podání s hodně zvláštním zpěvem těch dvou cizinců.

Divadlo dobré kávy - Ušima podzimu
Podruhé jsem viděl Jakuba Folvarčného a podruhé jsem byl uchvácen. Rozhovor dvou lidí hraje sám (doprovázen jen klavírem, mimochodem hudba je taky dobrá), nejprve jako muž, pak jako žena a pak se to prolne a hraje střídavě za oba. S minimem rekvizit dokáže udělat nepředstavitelnou spoustu věcí, zvlášť židle využil na maximum.
Jestli tohle někde uvidíte, tak na to běžte.

Divadlo DNO - Cirkus Moskva
Co o tom říct, typické DNO. Na začátku docela zábava, pak se to ovšem zvrtne, přenese se to do jiné roviny a v té už jsem se začal zlehka ztrácet. Vidět to ještě tak jednou nebo dvakrát, už to určitě pochopim. V hlavní roli principála se vyžívá Jiří Kniha, kterému je role šitá na míru.

hodnocení: 8/10
doporučení: jestli to doputuje do vašeho města, nelitujte těch peněz za to a jděte

http://www.velkainventura.cz/

Strings - severské loutkové drama

2009-09-17T15:03:00.003+02:00

Tenhle loutkový film se nestydí za to, že loutky jsou zavěšené na provázcích, naopak je na tom postaven celý svět. Tvůrci ho museli přizpůsobit tomu, že provazy jdou až do nebes. Proto třeba domy nemají střechy, vězení a brány a spousta dalších věcí fungují úplně jinak, než v našem světě. Zajímavá podívaná.

Dějově nic moc, ani mě to zas tak nebavilo. Dokoukal jsem to snad jen kvůli těm všem nápadům, co tam byly, dobře technicky zvládnuté animaci a dobré atmosféře.

doporučení: máte rádi animované filmy a zajímavé nápady -> koukněte na to
hodnocení: 6/10

http://www.csfd.cz/film/209163-strings/

Prázdninové ohlédnutí

2009-09-14T15:01:00.000+02:00

Divadlo evropských regionů
Posledních 10 dní v červnu patřilo v Hradci Králové divadlu a trošku i hudebě. A jelikož to bylo v červnu, tak už si z toho skoro nic nepamatuju. Takže tu budou jen věci co mě zaujaly a utkvěly mi v paměti.

Divadlo Vosto5 se tu předtavilo naposledy s jejich divadelním stanem Stand' art a tak se jejich představení nesla v nostalgickém duchu.

Karavan Evropa - neskutečná zábava, smál jsem se skoro od začátku do konce. Ale i tohle představení se občas přenese do vážné roviny. Doporučuju.

Sněžka - na tu jsem přišel pozdě, takže už jsem nezabral místa, abych dobře viděl a možná i tím bylo dané to, že se mi ani moc nelíbila.
http://www.vosto5.cz/

Divadlo Tichý Jelen
Richard III. - už jsem jednou viděl. Taková klasika od Jirky Jelínka. Loutky, srandičky, slovní hrátky, písničky. Ze začátku normální, pak se to trochu zvrhne, ostatně jako vždy.

Šnek - taky už jsem jednou viděl, ale vůbec nepochopil. Teď už aspoň trochu. Takové docela dost experimentální předtavení. Opět to začíná docela normálně, ale zvrhne tady se to zvrhne docela dost, až se v tom člověk ztrácí, ostatně jako vždy.

Kuře - tušim, že to byla dokonce premiéra. Loutky, srandy, slovní hříčky, písničky. Spousta lidí, skoro nic jsem neviděl. A z toho, co jsem slyšel si nepamatuju moc. Zůstal jen pocit, že se mi to fakt líbilo a vědomí toho, že tohle jsem pochopil.
http://www.divadlo.cz/tichyjelen/

A nakonec to nejlepší a tím bylo divadlo Bufet a jejich Autobuf. Přijeli autobusem v něm si odehráli veškerá představení a zese odjeli. Hlavním tahounem tohohle spolku je Jakub Folvarčný (pro příznivce slam poetry jeden z nejznámějších českých slamerů Jakub Foll), který mě velmi mile překvapil svým hereckým uměním.

Řidič - neobyčejný příběh tří lidí, řidič autobusu a dva cestující. Postupně se to ale začne odehrávat v různých rovinách a tak se z nich stávají třeba tři kamarádi, kde vznikne milostný trojůhelník a tak různě. Hodně zajímavý.

Střídmí klusáci v kulisách višní - buben, kytara, klávesy a zpěv Jakuba Folla. Nejen, že to je dobrý slammer a herec, ale i docela obstojný zpěvák. A co ztrácí ve zpěvu, to dohání v textech a nápaditosti. Jejich hudba mě naprosto dostala. Nejlepší zážitek z celého festivalu!
http://www.divadlobufet.cz/

Koralína a svět za tajnými dveřmi
Pro mě výborná podívaná. Dobrý příběh, dobrá hudba, dobré záběry, dobře zpracované charaktery, dobré nápady, vynikající animace. Sice je to pohádka, ale ne tak obyčejně pohádková. Bych se možná i trochu bál, být dítě. Doporučuju na to jít do kina, když už.
http://www.csfd.cz/film/105807-koralina-a-svet-za-tajnymi-dvermi-coraline/

Egon Schiele Art Centrum
V rámci sjíždění Vltavy jsem si udělal čas a zavítal do téhle galerie v Českém Krumlově. Hlavním lákadlem pro mě byl Politický plakát SSSR. K mému překvapení tam toho bylo ale o dost víc.

Franta - povětšinou malby a kresby, občas sochy. Nuda, nuda, nuda, nelíbilo se mi to. Jediné sochy byly dobré.

Socialistický realismus - obyčejné, neurazí, ale ani nepřekvapí

Současné ruské umění - docela zajímavé, plné vrtulníků

Politický plakát SSSR - podle očekávání plné agitace, budování, plnění plánu a podobných věcí. V dnešní době už lehce úsměvné, některé plakáty i těžce. Co mě ale překvapilo, tak tam bylo i hodně plakátů, které nabádaly k ekologii!
http://www.schieleartcentrum.cz/new/

Hrachovka
Ta už je sepsaná jinde, takže následujte odkaz.
http://zuzikovakultura.blogspot.com/2009/08/hrachovka1.html

Trutnov
Dojem z festivalu - bylo toho moc. Moc lidí, moc hudby, ke konci moc bordelu. Jediný, čeho bylo málo, bylo místo.

Ze zahraničních hvězd mě nabavilo skoro nic, snad jen Žanna Bičevská a polští Akurát a ti byli skvělí. Mrzí mě, že jsem nestihl Anti-Flag, to bylo údajně dost dobrý.

Nebudu tu vypisovat všechno, co se mi líbilo, bylo by toho moc, takže jen to nejdůležitější.

Kryštof - nejočekávanější událost na Trutnově. Sami se báli toho vystoupení a toho, jak je lidi přijmou, nakonec se to vyvedlo náramně, lidí měli hodně, všichni se zdáli spokojení.

Buty s jukeboxem - moc je nemusim, ale šel jsem. Hráli písničky na přání lidí z publika, takže na začátku padly všechny největší hity, já byl spokojený a mohl jít v klidu spát.

Monkey Bussines - nejlepší vystoupení, jaký jsem od nich viděl. Možná to bylo tim rumem s kolou, který jsem byl nucenej vypít skoro sám. Každopádně to bylo plné energie, zábavy, tance a uvolnění.

Szidi Tobias - ta ženská skvěle zpívá

DVA - ona a on, tmavovláska a zrzek, manželka a manžel, saxofon a kytara s výpomocí kouzelné nahrávací krabičky, alternativa a neexistující jazyk. Po sečtení toho všeho dostáváme přesně DVA. Skutečně neskutečný zážitek. Jděte na ně!

Ty syčáci - přestože to je brněnská kapela, já ji doposud znal jen z vyprávění. První půlka koncertu byla dost nuda. Nesedl mi Petr Váša a jeho styl vytupování. Druhá půlka byla naopak parádní. Hráli písničky, které mi vyloženě sedly.

Fast Food Ocrhestra- na tohle seskupení jsem se vyloženě těšil. Mám je rád, ale nikdy jsem je neviděl naživo. Nezklamali, překvapili. I když začínali hrát někdy dlouho v noci, dovedli publikum neskutečně rozpumpovat.

On the road festival
Už tradičně jsem se poslední prázdninový víkend vypravil na festival do Lázní Bohdaneč. Je to festival malý, dává prostor i začínajícím regionálním kapelám a výtěžek (nebo jeho část) putuje na konto jedné holčičky z Indie.

Xavier Baumaxa - tentokrát byl neobyčejně sprostý až nechutný. Ale to k němu asi patří. Hrál tak dlouho, že ho museli organizátoři násilím odtáhnout i s židlí, na které seděl. I přes nechutnosti povedené.

Volant - kluci asi stárnou. Už skoro neříkají jejich pověstné "Točte se, pankáčové!"

Vypsaná fixa - jakožto hlavní organizátoři nemohli chybět. Nejlepší vystoupení prvního dne. Dobře jsme si zaskákali a zazpívali. Prostě klasika.

Šípy lásky - frontman Mathew's workshop ještě s jedním organizátorem si šli zahrát pár folkových písní. Velmi přeslazené to bylo. A velmi zábavné, dobrá recese. Tady si neodpustím odkaz: http://bandzone.cz/sipylasky

Hm... - srdeční záležitost. Tahle nefestivalová kapela tu vystoupila a dělala si legraci sama ze sebe. Dobrá show.

Dukla vozovna - double-harmonika punk-rock. Výjimečně nehráli opilí, asi to bylo tím, že hráli už odpoledne. A výjimečně měli i oba harmonikáře. Tentokrát mě zas tak nebavili, dali hodně nových písniček, takže pro mě trochu nuda.

Matthew's Workshop - těšil jsem se na ně, loni byli dobrý. Letos trochu zklamání.

Fast Food Orchestra - podruhé v jednom týdnu. Opět hráli jako poslední a opět to dokázali skvěle rozjet.

(omlouvám se za délku a překlepy. je to moc dlouhý a nechce se mi to po sobě číst)

Ukradená vzducholoď

2009-09-14T14:19:00.001+02:00

Věděl jsem, že Karel Zeman je legenda českého filmu, ale znal jsem od něj jen Cestu do pravěku. A protože mám rád animace a v jeho filmech byly na tu dobu výborné animace a efekty, řekl jsem si, že musím vidět i nějaké další jeho filmy. Doma se mi už dlouho válela Ukradená vzducholoď, takže to byla jasná volba.

A jak to všechno dopadlo? Jsem nadšen! Podobně dobrý a hlavně promakaný film jsem už dlouho neviděl. Je vidět, že Karel Zeman u filmu fakt přemýšlel, jak to udělat, aby to bylo zajímavý a zábavný. Je tu spousta filmařských vtípků a fíglů. Nejvíc mě bavily přechody mezi jednotlivými scénami, kdy jedna scéna končila záběrem na něco, nebo nějakým zvukem, pak šel střih a další scéna začínala hodně podobným záběrem nebo zvukem. A takových hrátek byl plný celý film a to mě právě bavilo. Navíc tam bylo i docela dost všemožných vynálezů a zlepšováků, většinou dost úsměvných, takže další zábava navíc.

Dějově nic extra - dobrodružný příběh několika kluků, ukradená vzducholoď, pronásledování, pustý ostrov, piráti, kapitán Nemo a tak. Co se mi naopak dost líbilo bylo navození atmosféry konce 19. století, to se povedlo výborně.

doporučení: jestli se vám líbila Cesta do pravěku a máte rádi animace, koukněte na to
hodnocení: 9/10

http://www.csfd.cz/film/10123-ukradena-vzducholod/

Proč až teď?

2009-09-14T13:57:00.000+02:00

O založení víceméně kulturního blogu jsem přemýšlel už delší dobu, a to hned ze dvou důvodů. Za ty roky, co tu jsem, jsem navštívil už pěknou řádku kultruních akcí a lehce začínám přestávat mít přehled o tom co, kdy, kde a jaký to bylo. Takže mi to tu bude sloužit k tomu, abych ten přehled neztrácel. A pak vás tady taky můžu inspirovat (nebo odradit) k návštěvě nějaké té kultury.

A co sem teda budu dávat? Asi skoro všechnu kulturu, která mě nějak zaujme a bude stát za zaznamenání. Divadla, koncerty, výstavy, filmy, nové hudební objevy a já nevím, co ještě. Nebudu se snažit tu psát nějaké detailní a hluboké rozbory, protože to stejně neumim a kultuře tolik nerozumim. Prostě jen napíšu, jak se mi to líbilo, jestli doporučuju a tak. A hlavně krátce, takže už přetahuju.

A proč až teď? Zatím nebylo nic, co by mě donutilo to založit. A teď je to tu. Dámy a pánové, pan Karel Zeman a jeho Ukradená vzducholoď.